| Sezóna | Soutěž (liga) | Přehled branek |
| 1998-99 | III. | podzim: 20, jaro: 40, celkem: 60 |
| 1999-2000 | III. | podzim: 60, jaro: 64, celkem: 124 |
| 2000-2001 | III. | podzim: 48, jaro: 41, celkem: 89 |
| 2001-2002 | II. | podzim: 52, jaro: 40, celkem: 92 |
| 2002-2003 | II. | podzim: 46, jaro: 36, celkem: 82 |
| 2003-2004 | II. | podzim: 46, jaro: 10, celkem: 56 |
| 2004-2005 | II. | podzim: 24, jaro: 50, celkem: 74 |
| 2005-2006 | I. | podzim: 23, jaro: 27, celkem: 50 |
| 2006-2007 | extraliga | podzim: 26, jaro: 18, celkem: 44 |
| 2007-2008 | extraliga | podzim: 5, jaro: 12, celkem: 17 |
| – | Celkem: | podzim: 350, jaro: 338, celkem: 688 |
| 2008-2009 | extraliga | asistent trenéra |
| 2009-2010 | I. | trenér |
| 2010-2011 | I. | trenér |
| 2011-2012 | I. | trenér |
| 2012-2013 | I. | trenér |
| 2013-2014 | I. | trenér |
PŘÁNÍ OD PŘEDSEDY KLUBU: K PADESÁTINÁM BOBA KOLÁŘE
Bob Kolář, tedy vlastně Bohumil, slaví 18. 10. 2014 padesátiny. Prima věk. A toho, kdo ho zná, to asi i překvapilo. Jednak na to Bob nevypadá a taky se to zdá nepravděpodobné, vždyť doslova ještě před pár lety běhal po bystřické extraligové palubovce jako hráč. Ale je to tak…
Bob přišel do Bystřice „skončit kariéru“. Po letech strávených ve Zlíně, na vojně v Dukle Cheb, dvou letech ve VSŽ Košice a opět ve Zlíně měl vrcholové házené dost, ale ještě si chtěl „prcnout“ v nižší soutěži. Tip mi dal tenkrát jeho švagr Dušan Poloz (dnes úspěšný trenér žen Mostu a repre Slovenska), který v Bystřici v té době končil v roli hrajícího trenéra a chystal se do Norska. Moc jsem tomu nevěřil, ale šlo to úplně bez problémů, a tak na podzim 1998 už Bob bavil diváky na hřišti u Sokolovny. Dokonce jsem mu i odpustil, že jsem mu musel přepustit „ svůj“ dres s číslem 4.
Asi se v Bystřici cítil dobře, protože k nám jezdil prakticky na každý trénink, byl tak ostatně zvyklý. Něco nového začalo. Samozřejmě, přišel i Borša, ale především Bob mladým hráčům ukázal jiný přístup k házené a nastartoval novou éru. Ještě na Sokolce jsme se vyhrabali ze třetí ligy do druhé a po otevření haly začala jízda, která vyvrcholila až třemi krásnými extraligovými roky. A u toho všeho Bob byl. Pochybuju, že si to tenkrát při příchodu do Bystřice plánoval, ale byl u všeho…
Ve čtyřiačtyřiceti skončil hráčskou karieru a hned oblékl trenérský dres. Nebylo jednoduché vypořádat se s dobrovolným odchodem týmu z extraligy, hledat motivaci pro první ligu, kousnout malou účast hráčů na trénincích… Ale musím přiznat, že si nikdy nestěžoval, nikdy mě netlačil ke zdi, nevyhrožoval. To totiž kluci z Držkové nedělají…
Když mi letos na jaře, před začátkem odvet, Bob definitivně oznámil, že v květnu končí, bylo mi smutno, ale chápal jsem ho. „Nic netrvá věčně…“ Jenom mě mrzí, že nemáme síň slávy a hala není naše. Protože jinak by u stropu visel ten jeho dres s číslem čtyři, hned vedle dresů bratrů Kovaříkových, Orla a dalších bystřických legend.
Tak dík, Bobe, bylo příjemné být součástí Tvé éry. Jo a taky všechno nejlepší…
Honza Vejrosta