90 let házené v Bystřici pod Hostýnem

Kde začít psát historii házené vy Bystřici pod Hostýnem? Původní prapočátky tohoto míčového sportu v Bystřici nebyly zaznamenány, a proto se můžeme odrazit snad jen od záznamů uveřejněných v tisku v září roku 1922, které nás informují o utkáních mezi studentskou Sedmou Holešov a SK Hostýn z Bystřice pod Hostýnem. Právě Holešov byl tradiční baštou české házené, míčového sportu, který vznikl roku 1905 v Praze a v němž holešovští sportovci opravdu vynikali. Bystřičtí ale své regionální rivaly hned několikrát v historii bystřické házené dokázali překonat. Nejvýrazněji ve zlatém období bystřické házené, tedy v letech 2006 až 2009, kdy působili v extralize mezi absolutní českou špičkou. Pojďme si tedy znovu projít tuto cestu bystřických házenkářů na extraligový vrchol a ještě dál.

Dvacátá a třicátá léta

Zprávy o prvních vzájemných měřeních mezi Bystřicí a Holešovem jsou nejzazšími informacemi o házené v Bystřici. Právě SK Hostýn se stal průkopníkem házené v našem městě.  SK Hostýn byl založen v roce 1921, avšak z této doby nejsou známy žádné doklady o tom, že by klub vedle kopané a tenisu praktikoval i házenou.

Roku 1922 byla vystavěna bystřická Sokolovna, v jejíž bezprostřední blízkosti měla být zbudována i tělocvična s hotelem. K jejich realizaci ale nedošlo, a tak bylo okolí Sokolovny upraveno jako letní cvičiště, na němž Sokoli začali roku 1927 hrát házenou. A bystřičtí házenkáři zde hráli házenou až do roku 2003, kdy působili ve druhé lize a kdy byla dostavěna bystřická sportovní hala. I dnes chodí na hřiště u Sokolovny nejmladší bystřické házenkářské naděje nabývat první házenkářské schopnosti.

Krátce se o házenkářském družstvu zmiňují i zápisy Sportovního klubu Bystřice pod Hostýnem. Házenkáři SK Bystřice se na nově zbudovaném fotbalovém hřišti měli v květnu roku 1926 utkat s házenkáři Valašského meziříčí a Zlína.

Ve druhé polovině dvacátých let zažívala házená v Bystřici boom. Dělnická tělocvičná jednota a Federativní dělnická jednota zbudovali v Mlýnské ulici hřiště, při němž působila tři mužská a tři ženská družstva. Toto hřiště krátce využívala i bystřická Orelská jednota, ta však zakrátko svůj házenkářský oddíl přestěhovala na hřiště na Bělidlech.

Vzápětí se po zrušení bystřického panství Orli přestěhovali do Fryčajovy ulice a několik svých utkání sehráli v zámecké jízdárně. Stali se tak vlastně průkopníky „halové“ házené. Orli na svém hřišti zbudovaném v blízkosti jízdárny pořádali i každoroční turnaj pěti bystřických družstev, takže je evidentní, že házená se ve svých počátcích těšila v Bystřici značné popularitě. Orelský tým byl asi nejsilnější z bystřických družstev, avšak není známo, že by se některý z bystřických týmů zúčastňoval mistrovských soutěží.

Po vyhlášení protektorátu začal vliv Orla i dalších organizací slábnout a házená se v Bystřici téměř nehrála. Hráči, kteří chtěli pokračovat, přestupovali do Tělocvičné jednoty Sokol. Avšak i její činnost byla roku 1941 zakázána.

Čtyřicátá léta a házená v Bystřici pod Hostýnem

11. dubna 1941 byla zastavena činnost Sokola v celém Protektorátu. Házenkářské týmy tak přecházely pod záštitu jiných sportovních jednot, aby ve své činnosti mohly pokračovat. Nejinak tomu bylo i v Bystřici. Celý odbor házené přestoupil do Sportovního klubu. Bystřický tým byl přiřazen do Valašského okrsku Hanácké župy. V regionu Vsetínska a Valašskomeziříčska byla házená nesmírně populární a tento trend sledujeme dodnes.

V roce 1942, tedy před kulatými sedmdesáti lety, se tak v Bystřici poprvé začalo hrát o mistrovské body. Při své premiéře obsadili Bystřičané ve valašském okrsku páté místo, avšak kvůli své poloze na hranici Olomouckého, Zlínského a Valašského okrsku bylo družstvo Bystřice stále přeřazováno mezi soutěžemi.

V srpnu 1944 byly veškeré sportovní soutěže protektorátní vládou kvůli válečnému vývoji zakázány a v roce 1945 se pak házená vrátila pod křídla Sokola.

Prvním celorepublikově známým odchovancem bystřické házené se stal brankář Jiří Horšic. Roku 1943 přestoupil do Holešova, s nímž vyhrál ve stejném roce hanáckou divizi a postoupil do nejvyšší soutěže, moravské ligy. V následující sezóně pak s holešovským celkem slavil titul mistra Čech a Moravy.

Podobně jako v jiných sportech i v házené proběhla na přelomu let 1948 – 1949 reorganizace soutěží. Byly zrušeny župy a vytvořeny nové soutěže v rámci tehdejších krajů. Navíc byl zaveden sovětský systém jaro – podzim, který platil až do roku 1957, kdy se česká házená vrátila k systému podzim – jaro.

Družstvo házené TJ Sokol Bystřice pod Hostýnem se roku 1949 účastnilo mistrovství 1. třídy, vlastně přeboru čerstvě vytvořeného kraje Gottwaldov. Podhostýnským házenkářům se ale v soutěži příliš nedařilo a to až do roku 1953, kdy se začíná psát nejúspěšnější období historie bystřické házené.

Padesátá léta

V roce 1953 skončilo družstvo TJ Tatran Bystřice na třetím místě za Jiskrou Zubří a Spartakem Napajedla. O rok později skvělý výsledek tým zopakoval a v roce 1955 krajský přebor Bystřičané vyhráli. Vybojovali tak postup do II. ligy, tehdy nazývané celostátní soutěž. V prvním roce působení ve II. lize skončilo bystřické družstvo na druhém místě, jen bod ztrácelo na vítěznou Jiskru Zubří a unikl mu tak jen těsně postup do první ligy. Po této úspěšně sezóně ale většina hlavních opor nastoupila k výkonu základní vojenské služby a na jaře 1957 tak hrál bystřický tým značně oslaben. Bystřice skončila předposlední a sestoupila do oblastní soutěže.

Další úspěchy začali bystřičtí házenkáři budovat i bez svých opor v sezóně 1958 – 1959. Opět vybojovali postup do II. ligy a v následujícím ročníku v soutěži excelovali. V sezóně 1959 – 1960 vyhráli Bystřičané 16 z 18 utkání, jen jedinkrát prohráli. S náskokem sedmi bodů na druhý celek vyhráli historický postup do nejvyšší soutěže, první ligy.

O tento úspěch se zasloužili hráči Ladislav Perutka, František Čech, František Vaculík, Lubomír Nevřala, Rudolf Měchura, Jiří Ferenc, Milan Koláček, Karel Kureček, Libor Winkler a Karel Winkler. V tomto složení pak družstvo od podzimu 1960 nastupovalo k mistrovským soubojům s českou házenkářskou elitou.

Historický úspěch mládežnické házené – bystřičtí mladíci mistry republiky

Do období padesátých let patří i další z velikých úspěchů bystřické házené. Házenkáři, kteří v roce 1960 vybojovali historický postup do první ligy, pocházeli ze čtyř dorosteneckých generací, které v padesátých letech patřily k nejlepším v republice. Roku 1955 opanovali mladí bystřičtí házenkáři finále republikového přeboru staršího dorostu, které se konalo v rámci první celostátní spartakiády a stali se mistry republiky ve své věkové kategorii. Bystřickou házenou tehdy reprezentoval kolektiv, který jen tři roky předtím vznikl na bystřické základní škole a který stmelil učitel Jiří Matuška. Talentované sportovce kondičně vedl Zdeněk Doležel. Vítězné družstvo ve složení M. Skibinský, K. Hašl, J. Vlasák, M. Koláček, J. Ferenc, R. Měchura, V. Čejka, J. Čech, J. Šrubař, A. Švečík, J. Nevřala aj. Pastorčák se dočkalo při návratu z Prahy slavnostního přivítání na bystřickém nádraží, o pětačtyřicet let později, v roce 2000 přijal úspěšné házenkáře na radnici starosta Zdeněk Pánek k připomenutí jejich historického úspěchu.

I. liga v Bystřici pod Hostýnem

Na hřiště u Sokolovny přilákala prvoligová premiéra bystřického seniorského výběru roku 1960 na osm stovek diváků. V prvním zápase sezóny se utkali bystřičtí házenkáři se Sokolem Bolevec, mistrem republiky z roku 1957. Po nadějném prvním poločase svému prvnímu soupeři Bystřičané podlehli 11:15.

Již ve své první sezóně v nejvyšší soutěži ale bystřické družstvo ukázalo, že do I. ligy právem patří. Pod vedením trenéra Vítězslava Zapletala a učitele Zdeňka Doležala z osmnácti zápasů sedmkrát bystřičtí házenkáři zvítězili, jednou remizovali a na konci sezóny jim patřila sedmá příčka. Prvními reprezentanty Bystřice v nejvyšší soutěži byli obránci František Vaculík, František Čech, Jaroslav Nevřala, Lubomír Nevřala a Antonín Ševčík, útočníci Rudolf Měchura, Jiří Ferenc, Milan Koláček, Karel Kurečka, Libor Winkler a Karel Winkler a brankář Ladislav Perutka.

V následujících dvou sezónách bystřičtí házenkáři opakovaně potvrdili svou prvoligovou příslušnost, v ročníku 1961 – 1962 vybojovali opět sedmé místo, v dalším roce ale přibylo porážek a obzvlášť nevydařená jarní sezóna měla za následek pokles družstva na konečné osmé místo prvoligové tabulky.

Na jaře 1964 patřila Bystřičanům pátá příčka, historicky nejvyšší umístění bystřických házenkářů v první lize. I o rok později, v sezóně 1964- 1965 potvrdili Bystřičtí svou příslušnost v první lize, ale změny realizované v roce 1965 zcela změnily směřování bystřické házené. Po skončení sezóny došlo k reorganizaci mezinárodní házené, která se od konce čtyřicátých let hlásila v Česku o své místo na slunci. Bystřičtí házenkáři k handballu poprvé přičichli v roce 1963 a po dvě sezóny byli účastníky krajského přeboru II. třídy.

Národní házená měla svůj zcela zásadní podíl na mezinárodním úspěchu ČSSR v „klasické házené“, protože mnoho vyspělých hráčů přecházelo právě z národní házené do oblasti „klasické házené“. Dnes se tento sport, který měl velkou členskou základnu a byl od nás rozšířen i do zahraničí, omezuje pouze na naše území a i zde pozbývá svého dřívějšího významu.

Po třiačtyřiceti letech tak bystřická házená v roce 1965 uzavřela vystoupením z I. ligy národní házené svůj zápis do kolonky národní házené a nadále už se věnovali bystřičtí házenkáři jen rozvoji házené mezinárodní.

Začátky „handballu“ – Mezinárodní házená v Bystřici pod Hostýnem

Házená podle mezinárodních pravidel se v Českých zemích hraje od roku 1947 (nazýváno handball, házená o sedmi hráčích, od roku 1953 házená). Z kdysi slavného trojúhelníku Holešov – Bystřice – Dřevohostice se začala mezinárodní házená hrát nejdříve v Dřevohosticích a tamní družstvo se jako jedno z dvanácti týmů z celé republiky zúčastnilo prvního celostátního mistrovství v handballu roku 1950. V Bystřici se mezinárodní házená začala hrát jen o rok později než v Holešově, tedy roku 1963. Družstvo Tatranu Bystřice bojovalo v sezónách 1963 – 1965 v krajském přeboru druhé třídy oblasti Gotwaldovsko a Holešovsko.

Mezinárodní házená v Bystřici dlouho zůstávala ve stínu házené národní, neboť v této době Bystřice patřila mezi českou špičku a svá utkání v první lize národní házené sehrávali Bystřičané na stejném hřišti u Sokolovny jako hráči handballu.

V první sezóně mezinárodní házené v Bystřici vybojovali tehdejší průkopníci sedm vítězství v deseti utkáních a díky špatnému skóre skončili na třetím místě. Prvními hráči mezinárodní házené v Bystřici byli Vladimír Čech, Ladislav Perutka, Miroslav Žůrek, Josef Číž, Zdeněk Vybíral, František Čech, Rudolf Měchura, Karel Winkler, František Vaněk, Vladimír Navrátil, Milan Sláma, František Vaculík, Karel Kurečka a Jaroslav Maniš. Nezachovaly se však kompletní soupisky, je tak možné, že seznam výše uvedený není kompletní. I tak je zřejmé, že v zápasech mezinárodní házené startovalo hned deset hráčů první ligy národní házené.

Vyvrcholením sezóny byl první zápas pražské Dukly, několikanásobného mistra republiky, který s sebou do Bystřice přivezl řadu zvučných jmen a několik reprezentantů, na hřišti pod Hostýnem. Bystřičtí fanoušci tak na vlastní oči viděli hrát Škavrana, Havlíka, Dudu, Radu, Rážka, Trojana, Mareše, Beneše, Svitáka a mnohé další, kteří v exhibiční hře porazili bystřické házenkáře 35:17.

Dukla na hřiště u sokolovny zamířila znovu hned v létě dalšího roku, tedy 31. července 1965 a tentokrát zvítězili Pražané ještě výraznějším rozdílem 33:9 po poločase 13:2. I v této sezóně sehrávali bystřičtí handballisté zápasy krajského přeboru, který ovšem čítal jen čtyři družstva.

Roku 1965 došlo k reorganizaci soutěží v mezinárodní házené a družstvo Bystřice bylo na vlastní žádost přiřazeno do II. ligy skupina Morava C. Jak již bylo uvedeno výše, družstvo národní házené vystoupilo z první ligy a národní házená po třiačtyřiceti letech ukončila v Bystřici svou existenci.

Příchod Jaroslava Provazníka do Bystřice pod Hostýnem

Významným mezníkem historie bystřické házené byl příchod Jaroslava Provazníka do městečka pod Hostýnem. Bývalý reprezentant Československa (MS 1958, 1961, Československo vybojovalo 2. místo) a dlouholetý hráč pražské Dukly a prvoligového Gottwaldova přišel do Bystřice na sklonku své hráčské kariéry v roce 1964 a stal se hrajícím trenérem družstva.  Jen díky němu se bývalí hráči první ligy české házené rychle adaptovali na házenou mezinárodní. Rychle si získal autoritu a na své působení v Bystřici pak vzpomínal často i během svého trenérského účinkování ve Zlíně a v Hranicích.

Jeho příchod potvrdil definitivnost tečky, kterou bystřická házená udělala za historií své české neboli národní verze. I tak ale etapa národní házené v Bystřici zůstávala dlouhou dobu nejúspěšnější etapou v dějinách bystřického sportu vůbec. Paralelu můžeme spatřovat až snad v postupu bystřických házenkářů do extraligy roku 2006.

Druhá polovina šedesátých let v bystřické házené

Premiéru ve druhé lize zvládli Bystřičtí solidně. Z dvaadvaceti utkání desetkrát vyhráli a jedenáctkrát odešli poraženi. Mezi dvanácti zúčastněnými celky z Moravy jim patřila osmá příčka. V sezóně 1966 – 1967 byl Provazník povolán zpět do Gottwaldova na pozici trenéra, hráčem Tatranu Bystřice ale zůstal ještě několik dalších let.

Následující sezóna 1967 – 1968 se Bystřičanům vůbec nevydařila. Konečné umístění znamenalo sestup z II. ligy do divize a ukázalo se, že období mezi lety 1965 a 1968 bylo na dlouhých třicet let nejúspěšnější etapou bystřické házené v její mezinárodní podobě. Několikrát sice měli Bystřičané k návratu do druhé ligy blízko, tohoto úspěchu ale dosáhli až roku 2001.

Divizi hráli bystřičtí házenkáři až do roku 1975. Jedinou a o to smutnější výjimkou byla sezóna 1969 – 1970, kdy skončila Bystřice v divizi dvanáctá a sestoupila až do oblastního přeboru. Hned v následujícím roce ale přebor bystřičtí házenkáři vyhráli a vrátili se tak do divize.

Sedmdesátá a osmdesátá léta

Roku 1975 byly divize zrušeny a Bystřice byla zařazena do krajského přeboru první třídy, ve kterém setrvala až do roku 1981. Skvělou sezónu zaznamenali házenkáři Tatranu v roce 1978, kdy vyhráli krajský přebor a zajistili si tak možnost bojovat v kvalifikaci o postup do Národní ligy, druhé nejvyšší soutěže v republice. Kvalifikačního turnaje v Rožnově pod Radhoštěm se kromě Bystřice zúčastnilo sedm dalších týmů a postupovali jen vítězové ze dvou čtyřčlenných skupin. Bystřice tehdy obsadila druhé místo ve skupině a postup do Národní ligy ji tak unikl. Po deseti letech od sestupu měli Bystřičané na dosah návrat do druhé nejvyšší soutěže. Stojí ale za to připomenout si, kdo v tomto na po dlouhé době úspěšném roce Bystřici reprezentoval.  Branku hájili Vladimír Mikulík, Karel Doležel a Josef Pelíšek, v poli působili Jan Chmelař, František Kovařík, Pavel Kovařík, Milan Vaněk, Zdeněk Vybíral, Karel Oškera, Petr Nezhyba, Ivan Tiller, Oldřich Tomeček, Pavel Kouřil, Stanislav Kalous, Rudolf Zbín a Ivan Neradil.

Osmdesátá léta byla pak asi nejméně úspěšným obdobím házené v Bystřici vůbec, nikdy však nedošlo k přerušení provozování házené jako organizovaného sportu ve městě. Roku 1981 sestoupil bystřičtí házenkáři do Krajského přeboru II. třídy a po jeho zrušení působili ve sdruženém okresním přeboru, kde patřili k nejlepším.

Postup do krajského přeboru I. třídy vybojovali Bystřičané opět až oku 1988 a v následujícím ročníku dosáhli na čtvrtou příčku. Blýskalo se na lepší časy a bystřičtí házenkáři dokazovali, že patří v kraji k nejlepším.

Devadesátá léta

Roku 1991 byly obnoveny divize a sem byla TJ Bystřice zařazena. V sezóně 1991 – 1992 vybojovali bystřičtí zástupci šesté místo, v následující sezóně už ale soutěž vyhráli. Vítězství v soutěži může být považováno za nejúspěšnější období osmdesátých a devadesátých let. A nic na tom nemění ani fakt, že postup byl spíš automatickým přeřazením do III. ligy, zavedené po reorganizaci soutěží. I přes vyšší ambice se Bystřice ve III. lize na nějakou dobu zabydlela, když hned následující ročník jen těsně přišla o postup do II. Ligy. Postup vybojoval právě regionální soupeř z Holešova, se kterým Bystřice sehrála vyrovnaná utkání.  Pojďme si představit, kdo Bystřici reprezentoval v tomto úspěšném období koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let. Zdeněk Bia, Ivan Navrátil a Jan Machač se střídali v brance, Radek Bia, Karel Oškera, Zdeněk Ježek, Stanislav Kalous, Jan Vejrosta, Pavel Kovařík, Rudolf Cabák, Josef Vacula, Pavel Tydlačka, Pavel Brimus, Rudolf Kavka, Petr Linek, Dušan Poloz, Zdeněk Kroupa, Martin Žůrek, Stanislav Chlápek, Vladimír Liška, Marek Liška a Pavel Ondrejčík obstarávali obranu a útok.

Tak jak to v životě chodí, „jednou si nahoře a pak dole“, následovaly po letech strávených na výsluní období, kdy Bystřičtí museli nejednou bojovat o záchranu v soutěži. Bystřice hrála III. ligu Morava – jih a pravidelně se potkávala se soupeři tradičních házenkářských klubů, které měly zkušenosti s vyššími soutěžemi, jako jsou Napajedla, Telnice, Sokolnice, Hustopeče u Brna a další. V těchto nelehkých dobách reprezentovali Bystřici hráči Zdeněk Bia, Ivan Navrátil, Jan Machač, Jan Vejrosta, Zdeněk Kroupa, Martin Žůrek, Stanislav Chlápek, Vladimír Liška, Marek Liška, Pavel Ondrejčík, Vít Kovařík, Radek Zmeškal, Dušan Poloz, Radim Hill, Petr Maděra, Jiří Konečný, Jaroslav Doležel a někteří další.

Do Bystřice se vrátil i muž, který na dlouhou dobu ovládl lavičku mužského výběru. Nejvyššími soutěžemi prozkoušený Pavel Kovařík pak provedl bystřické házenkáře od počátku devadesátých let až na extraligový vrchol. I jeho příchod tak můžeme považovat za jeden z významných mezníků historie bystřické házené.

Po letech střídavých úspěchů bystřických házenkářů pak přišel zlom v sezóně 2000 – 2001, pro kterou byli Bystřičané zařazeni do III. ligy Morava – sever a hned vybojovali prvenství a tím i historický postup do II. ligy. Zasloužilo se o to družstvo, které působilo přibližně ve stejném složení, které bylo vyjmenováno výše. V tomto kádru došlo ve druhé půlce devadesátých let jen k několika, o to však výraznějším změnám. Po letech v nejvyšší soutěži pod Hostýn zavítal Bohumil Kolář, jedna z nejvýraznějších osobností bystřické házené posledních let, dále přišli kvalitní brankář Martin Bobál a velezkušený Štefan Boršický. Bystřickým házenkářům ukázali tito zkušení hráči, jak se dá jinak přistupovat k tréninku i k zápasům a do týmu vnesli nový vítr.

Bystřice ve II. lize v letech 2001 až 2005

Svou první sezónu ve druhé lize začali bystřičtí rozvážně. Dlouho se drželi kolem sedmého místa v tabulce. Utkávali se s regionálními soupeři – Holešovem a Napajedly a to se střídavými úspěchy. Právě derby s Holešovem bylo velmi dramatické. Branek viděli diváci jen málo (16:15 pro Holešov), o to napínavější a tvrdší to byla podívaná. Svá utkání hráli Bystřičané stále na hřišti u Sokolovny. I na konci sezóny patřila týmu Bystřice sedmá příčka a ve svém prvním roce mezi moravskou elitou potvrdil nováček svou druholigovou příslušnost.

I ve své druhé sezóně ve druhé lize začali Bystřičtí zvolna, postupně ale během podzimu stoupali tabulkou a nakonec přezimovali na páté příčce. Během jarní části sezóny popolezli na žebříčku ještě o příčku a na konci sezóny tak vládla v týmu s výsledky velká spokojenost. Aby ne. Vždyť Bystřice nechala za sebou své regionální soupeře z Holešova i Přerova. Své ambice ale bystřičtí před svou třetí sezónou ve druhé lize krotili. Tým totiž čekala generační obměna.

A družstvo se s ní vyrovnávalo opravdu jen těžko. V září 2003 načali bystřičtí házenkáři třetí sezónu ve druhé lize. Svá domácí utkání v podzimní části sezóny sehrávali v hale v Holešově, od jara už si mohli vychutnávat opravdu domácí atmosféru v nově zbudované hale Sušil. Nejlepším střelcem družstva byl Rostislav Dobeš, v těsném závěsu za ním se drželi Juránek, Kropáč a Kolář. Už od roku 2002 byl ale kádr družstva poměrně úzký. Čítal jen čtrnáct hráčů, a tak je možné přičítat i této skutečnosti konečné umístění na předposlední příčce v ročníku 2003 – 2004.

Před následující sezónou opět došlo k reorganizaci soutěží. Po zrušení třetí ligy byla úspěšnější družstva zařazena do druhých lig a ty přerozděleny. Bystřice proto v sezóně 2004 – 2005 působila ve druhé lize skupiny Morava – sever. Toto přeorganizování ale můžeme hodnotit spíše negativně, neboť úroveň soutěže se tak výrazně snížila. Po podzimní části patřila Bystřičanům druhá příčka, nejvíce brankami se na úspěšném výsledku podílel Martin Žůrek. Stejně jako v předcházejících letech družstvo trenérsky vedl Pavel Kovařík, asistovali mu Miroslav Žůrek a Jan Vejrosta.

Na jaře pak bystřičtí házenkáři vyhráli deset z deseti utkání a nakonec jim tak patřila první příčka ve druhé lize se čtyřbrankovým náskokem na Karvinou a šestibodovým předstihem před celkem Frýdku – Místku a Bystřičané slavili postup do první ligy.

O tento skvělý výsledek, historicky jeden z největších úspěchů v dějinách bystřické házené vůbec, se zasloužilo šestnáct hráčů. Jsou to Jan Machač, Ivan Navrátil, Martin Bobál, Stanislav Čížek, Rostislav Dobeš, Miroslav Juránek, Bohumil Kolář, Martin Kropáč, Zdeněk Kroupa, Vladimír Liška, Petr Maděra, Jiří Matýsek, Jiří Tiller, Marek Vacula, Libor Vymětalík a Martin Žůrek. Trenérem tohoto úspěšného týmu byl Pavel Kovařík.

Bystřická kometa proletěla první ligou

Hned při své první sezóně v první lize (2005 – 2006) podhostýnští házenkáři zářili. Z deseti podzimních zápasů jen jedenkrát soupeři podlehli, v devíti zápasech si na podzim odváželi plný počet bodů. Jedinou posilou družstva postoupivšího do první ligy byl příchod brankáře Petra Štolcara. Jediná posila, ale o to zásadnější. Do branky Bystřice se postavil po prvním kole a okamžitě se stal postrachem střeleckých hvězd soupeřů. Domácí zápasy sledovaly pravidelně na čtyři stovky diváků, asi třicetičlenná skupinka nejvěrnějších fanoušků zajížděla s družstvem i na hřiště protivníků. 

Už v zimě patřila nováčkovi první ligy vedoucí příčka a celá házenkářská obec byla v šoku. I bez posil nedávali Bystřičtí v zápasech šanci zkušeným soupeřům z tradičních házenkářských bašt. Tabulce střelců pak kraloval bystřický kanonýr Martin Žůrek. Sedm kol před koncem soutěže stále bystřičtí házenkáři vedli tabulku s čtyřbrankovým náskokem. Vedení začalo řešit příjemné starosti. Ačkoliv příjemné jen relativně. S ambicemi na postup bylo potřeba shánět nové finanční partnery a především nové posily. Přestože současný tým byl silný, bez dalších posil by v extralize důstojnou roli sehrával jen těžko.

Blížící se bystřický úspěch plnil regionální tisk. Všechny hvězdy družstva potvrdily ambice nejen na zisk titulu mistra první ligy, ale také na postup do nejvyšší soutěže. Po utkání proti házenkářům Dvora Králové v osmnáctém kole první ligy v sezóně 2005 – 2006 už bylo bystřické vítězství v první lize jasné. „Mistři, mistři, mistři!“ Tento pokřik se ozýval ještě dlouho po utkání z šatny celku. Vedení klubu sice ještě nějakou dobu váhalo s podáním přihlášky do extraligy, nakonec se však odhodlalo k historickému kroku.

V roce 2006 tak bystřičtí házenkáři podruhé dosáhli historického úspěchu, totiž postupu do nejvyšší národní soutěže. Podařilo se to pod vedením trenéra Pavla Kovaříka a předsedy klubu Jana Vejrosty, na hřišti bojovali Martin Kropáč, Zdeněk Kroupa, Martin Bobál, Ivan Navrátil, Petr Štolcar, Bohumil Kolář, Jiří Matýsek, Marek Vacula, Rostislav Dobeš, Martin Žůrek, Vladimír Liška, Jiří Tiller, Miroslav Juránek, Ondřej Müller a Libor Vymětalík.

Zlatá léta bystřické házené

První extraligová sezóna 2006 – 2007

Nikdy se Bystřice jako město neobjevovala v televizi ani dalších celostátních médiích tak často jako v letech 2006 až 2009. Před první extraligovou sezónou družstvo posílilo. Nejen na hřišti, ale i na lavičce. Do realizačního týmu družstva přibyl zkušený kouč Oldřich Zámorský. Jeho kolega Pavel Kovařík pak do týmu přilákal Karla Houdu, Petra Zetíka a synovce Radima Kovaříka. I nadále však družstvo stavělo především na oporách, které si extraligu vystřílely v předchozích letech. První zápas v extralize byl opravdový křest ohněm. Z Lovosic si dovezli Bystřičané desetibrankovou nálož. Už v dalším kole ale přivedli na svět překvapení sezóny – doma urvali bod Dukle. Mnoho srdcařů bystřické házené neskrývalo slzy dojetí. Vždyť Bystřice sehrála vyrovnaný duel s Mekkou házené v Česku.

FOTKYZ KRONIKY – SLZÍCÍ KOVAŘÍK A HNED NÁSLEDUJÍCÍ VÝBUCH FANOUŠKŮ

V souboji se špičkou tabulky se pak sice Bystřičtí trápili, soupeře z dolní poloviny ale dokázali přehrávat. První extraligové vítězství v historii podhostýnského klubu se zrodilo v zápase proti Brnu, které Bystřičané zdrtili poměrem 30:16! První domácí vítězství pak fanoušci viděli, když do Bystřice zavítala Kopřivnice.

To Bystřičany nabudilo a začali sbírat body jak na běžícím páse. Zvítězili pětkrát v řadě. Přezimovali na sedmé příčce. Superlativy nešetřili novináři ani fanoušci především v souvislosti se jmény Kovařík, Štolcar, Dobeš a Žůrek. Bystřice sice v nadstavbové části nepronikla mezi nejlepší šestku, ale v play-out rozhodně patřila k těm úspěšnějším a konečná devátá příčka znamenala bezpečné setrvání v nejvyšší soutěži. A v Bystřici panovala s umístěním spokojenost.

Loňský nováček v sezóně házenkářskou veřejnost očaroval a ještě před vypuknutím další sezóny hostila bystřická zánovní hala generálku české reprezentace na kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy. V přátelském utkání se Češi poměřili s Islandem. Hvězdného Filipa Jíchu ale bystřičtí fanoušci tehdy na vlastní oči neviděli a navíc Island nad českým výběrem zvítězil 26:25.

Druhá extraligová sezóna 2007 – 2008

Před sezónou se extraligová sestava týmů rozrostla o slovenský Prešov. Pro Bystřici to byla změna k horšímu, znamenala jen delší cestování a tím i výraznou finanční zátěž. Start v sezóně se Bystřickým nevyvedl. Na body ne a ne dosáhnout. Navíc z pracovních důvodů několik měsíců nebyl týmu k dispozici Štolcar a posila Michal Kosatík jen těžko zaujímal jeho neotřesitelnou pozici. Až ve 12. kole smazala Bystřice nulu na svém kontě v tabulce extraligy, porazila Hustopeče. Bystřici posílili Zubřané Martin Vyjídák a Tomáš Mičkal a táhli tým nahoru. Kosatík nezvládl tlak a družstvo opustil. Naštěstí jej ale nahradil nesmírně pracovitý Michal Baránek, který se na dva roky stal více než plnohodnotnou náhradou za Štolcara. Až po dvaceti utkáních se Bystřice odlepila ze dna tabulky a základní část skončila jen se třemi vítězstvími na kontě. V nadstavbě se pak Bystřičtí také trochu trápili, ale právě Baránek a střelecké opory nakonec zachránili tým v extralize. Na konci druhé extraligové sezóny patřila Bystřici jedenáctá příčka a vyhnula se tak baráži.

Po sezóně 2007 – 2008 se s aktivní kariérou rozloučil v úžasných třiačtyřiceti letech Bohumil Kolář, jedna z ikon bystřické házené, který ale střídačku družstva neopustil. Hned se spolu s Oldřichem Zámorským ujal vedení týmu a v současnosti vede A tým Bystřice v první lize. S bystřickými fanoušky se rozloučil i sympatický Karel Houda, který fanouškům také přirostl k srdci.

Třetí extraligová sezóna 2008 – 2009

I před další sezónou viděli Bystřičané v akci české reprezentanty. Poměřili se s Rakouskem a tentokrát se jim v Bystřici dařilo (35:28).

Družstvo opustili pivot Radim Kovařík i brankář Petr Štolcar. Oba odešli do jiných extraligových klubů. Družstvo rozšířili mladí odchovanci Jan Zbránek a Radovan Tiller. Přišel také Michal Indrák z Napajedel, Zubřané Jakub Šíra, Jiří Mičola a Miroslav Ondřej. Omlazený celek se nějakou dobu sehrával, už ve čtvrtém kole ale bral první body. Michal Baránek byl nejčastěji zasahujícím brankářem v extralize, zároveň ale patřil i k nejúspěšnějším a v titulcích novin plnohodnotně nahradil kdysi hvězdného Štolcara. Ani jeho skvělé výkony ale nestačily na lepší výsledek než konečnou jedenáctou příčku po základní části. V nadstavbě ale ze sebe Bystřičné vydali to nejlepší a skončili desátí.

Bystřické barvy tedy ve třech extraligových letech hájili hráči Petr Štolcar, Ivan Navrátil, Michal Kosatík, Michal Baránek, Marcel Cagášek, Martin Bobál, Jindřich Machan, Rostislav Dobeš, Marek Vacula, Michal Indrák, Miroslav Juránek, Martin Kropáč, Zdeněk Kroupa, Jiří Mičola, Miroslav Ondřej, Jakub Šíra, Jiří Tiller, Radovan Tiller, Marek Vacula, Jan Zbránek, Martin Žůrek, Jan Vaclach, Jiří Hradil, Michal Indrák, Radim Kovařík, Jiří Tydlačka, Jiří Matýsek, Karel Houda, Bohumil Kolář, Petr Zetík, Pavel Blaha, Tomáš Mičkal, Martin Vyjídák, Martin Vaško, Vladimír Liška a někteří další.

V roce 2009 dosáhli na historický úspěch i dorostenci. Na prestižním mezinárodním turnaji Prague Handball Cup skončili Bystřičané na fantastickém 5. – 7. místě mezi pětačtyřiceti ambiciózními týmy z celé Evropy!

Návrat do první ligy

Mnoho rozmýšlení a bezesných nocí předcházelo rozhodnutí činovníků oddílu házené TJ Bystřice pod Hostýnem zda přihlásit družstvo pro sezónu 2009 – 2010 nikoliv do extraligy ale „pouze“ do první ligy. Nakonec se však rozhodli pro první ligu.

Trenérem týmu zůstal Bohumil Kolář a je jím dodnes, asistuje mu Martin Žůrek. Družstvo opustili prakticky všichni hostující házenkáři, včetně brankáře Baránka a od té doby je brankářský post u Bystřických trvale trnem v patě. V posledních dvou letech tuto díru zacelil Tomáš Janků, talentovaný mladík ze Zubří.

Návrat do první ligy nebyl pro Bystřici snadný. „Extraligový“ celek měl podle očekávání soutěži jednoznačně dominovat. Zvláště na začátku se ale Bystřičané zpátky v soutěži jen těžko rozkoukávali. Nakonec jim na jaře roku 2010 patřila až čtvrtá příčka, už v následující sezóně jim ale patřila příčka třetí.

V sezóně 2011 – 2012 druhou nejvyšší soutěž v republice tým TJ Bystřice pod Hostýnem vyhrál a to dokonce s tříbodovým náskokem a znovu stál před rozhodnutím, zda se po třech letech vrátí mezi absolutní českou špičku. Vzhledem k tomu, že se ale situace v klubu ani po finanční ani organizační stránce zásadně nezměnila, rozhodli se funkcionáři klubu znovu setrvat v první lize.

Závazek bohaté minulosti

Na předcházejících stranách jsme se na omezeném prostoru pokusili přiblížit přebohatou historii jednoho házenkářského klubu. Historii plnou úspěšných i méně slavných období. Házenkářské osudy lidí a kolektivů, které se staly nedílnou součástí historie větší. Historie města, historie celé házenkářské obce. Za událostmi, které popisují předcházející strany, se skrývá práce mnoha osobností. Ať už aktivních házenkářů či prostě „jen“ sportovních nadšenců. A bohatá historie je závazkem pro budoucí generace.

Právě práci s mládeží se teď snaží bystřičtí házenkáři věnovat co nejvíce. A až úspěšnost nejmladších házenkářských generací ukáže, jaká bude budoucnost bystřické házené.

Snad už při stém výročí budeme moci porovnávat.

Poděkování

Hráči a činovníci TJ Bystřice pod Hostýnem oddílu házené by na tomto místě rádi vyslovili poděkování všem, kteří u příležitosti oslav pomohli shromáždit archivní materiály (fotografie, videozáznamy, plakáty, soupisky a mnoho jiného) a umožnili tak přípravu důstojné oslavy tohoto výročí.

Zejména pak děkují pánům Miroslavu Žůrkovi, Rudolfu Měchurovi, Františku Vaculíkovi, Karlu Oškerovi a Ivanu Žůrkovi. Použity byly i materiály z kroniky klubu, kterou řadu let s velkou péčí vedl pan Lubomír Nevřala.

Na základě textů, které v letech 2002 až 2009 uveřejňoval pan Vlastimil Doležel v periodiku Bystřické pokroky, sestavily Kateřina a Alžběta Vejrostovy.