100 let házené v Bystřici pod Hostýnem

Jen z poznámek v dobovém tisku můžeme určit prvopočátky házené v Bystřici pod Hostýnem. Novinová reportáž ze září 1922 referuje o utkáních mezi studentskou Sedmou Holešov a SK Hostýn z Bystřice pod Hostýnem. Právě Holešov byl tradiční baštou české házené, míčového sportu, který vznikl okolo roku 1905 v Praze a v němž holešovští sportovci opravdu vynikali. Bystřičtí ale své regionální rivaly hned několikrát v historii bystřické házené dokázali překonat. Nejvýrazněji ve zlatém období bystřické házené, tedy v letech 2006 až 2009, kdy působili v extralize mezi absolutní českou špičkou. Projděte se spolu s námi už rovnou stovkou let bystřické házené, která přes extraligový vrchol doputovala až ke své důstojné prvoligové současnosti.

Dvacátá a třicátá léta

Zprávy o prvních vzájemných měřeních mezi Bystřicí a Holešovem jsou nejzazšími informacemi o házené v Bystřici. Právě SK Hostýn se stal průkopníkem házené v našem městě.  SK Hostýn byl založen v roce 1921, avšak z této doby nejsou známy žádné doklady o tom, že by klub vedle kopané a tenisu praktikoval i házenou.

Roku 1922 byla vystavěna bystřická Sokolovna, v jejíž bezprostřední blízkosti měla být zbudována i tělocvična s hotelem podle návrhů význačného architekta Bohuslava Fuchse. K jejich realizaci ale nedošlo, a tak bylo okolí Sokolovny upraveno jako letní cvičiště, na němž Sokoli začali roku 1927 hrát házenou. Připomeňme, že bystřičtí házenkáři zde hráli házenou až do roku 2003, kdy působili ve druhé lize a kdy byla dostavěna bystřická sportovní hala, a i dnes chodí na hřiště u Sokolovny nejmladší bystřické házenkářské naděje nabývat první házenkářské schopnosti.

Krátce se o házenkářském družstvu zmiňují i zápisy Sportovního klubu Bystřice pod Hostýnem. Házenkáři SK Bystřice se na nově zbudovaném fotbalovém hřišti měli v květnu roku 1926 utkat s házenkáři Valašského Meziříčí a Zlína.

Ve druhé polovině dvacátých let zažívala házená v Bystřici boom. Dělnická tělocvičná jednota a Federativní dělnická jednota zbudovaly v Mlýnské ulici hřiště, při němž působila tři mužská a tři ženská družstva. Toto hřiště krátce využívala i bystřická Orelská jednota, ta však zakrátko svůj házenkářský oddíl přestěhovala na hřiště na Bělidlech.

Vzápětí se po zrušení bystřického panství Orli přestěhovali do Fryčajovy ulice a několik svých utkání sehráli v zámecké jízdárně. Stali se tak vlastně průkopníky „halové“ házené. Orli na svém hřišti později zbudovaném v blízkosti jízdárny pořádali i každoroční turnaj pěti bystřických družstev, takže je evidentní, že házená se ve svých počátcích těšila v Bystřici značné popularitě. Orelský tým byl asi nejsilnější z bystřických družstev, avšak není známo, že by se některý z bystřických týmů zúčastňoval mistrovských soutěží.

Po vyhlášení protektorátu začal vliv Orla i dalších organizací slábnout a házená se v Bystřici téměř nehrála. Hráči, kteří chtěli pokračovat, přestupovali do Tělocvičné jednoty Sokol. Avšak i její činnost byla roku 1941 zakázána.

Čtyřicátá léta

11. dubna 1941 byla zastavena činnost Sokola v celém Protektorátu. Házenkářské týmy tak přecházely pod záštitu jiných sportovních jednot, aby ve své činnosti mohly pokračovat. Nejinak tomu bylo i v Bystřici. Celý odbor házené přestoupil do Sportovního klubu. Bystřický tým byl přiřazen do Valašského okrsku Hanácké župy. V regionu Vsetínska a Valašskomeziříčska byla házená nesmírně populární a tento trend sledujeme dodnes.

V roce 1942 se tedy v Bystřici poprvé začalo hrát o mistrovské body. Při své premiéře obsadili Bystřičané ve valašském okrsku páté místo, avšak kvůli své poloze na hranici Olomouckého, Zlínského a Valašského okrsku bylo družstvo Bystřice mezi soutěžemi stále přeřazováno.

V srpnu 1944 byly veškeré sportovní soutěže protektorátní vládou kvůli válečnému vývoji zakázány a v roce 1945 se pak házená vrátila pod křídla Sokola.

Prvním celorepublikově známým odchovancem bystřické házené se stal brankář Jiří Horšic. Roku 1943 přestoupil do Holešova, s nímž vyhrál ve stejném roce hanáckou divizi a postoupil do nejvyšší soutěže, moravské ligy. V následující sezóně pak s holešovským celkem slavil titul mistra Čech a Moravy.

Podobně jako v jiných sportech i v házené proběhla na přelomu let 1948 – 1949 reorganizace soutěží. Byly zrušeny župy a vytvořeny nové soutěže v rámci tehdejších krajů. Navíc byl zaveden sovětský systém jaro – podzim, který platil až do roku 1957, kdy se česká házená vrátila k systému podzim – jaro.

Družstvo házené TJ Sokol Bystřice pod Hostýnem se roku 1949 účastnilo mistrovství 1. třídy, vlastně přeboru čerstvě vytvořeného kraje Gottwaldov. Podhostýnským házenkářům se ale v soutěži příliš nedařilo a to až do roku 1953, kdy se začíná psát jedno z nejúspěšnějších období historie bystřické házené.

Padesátá léta

V roce 1953 skončilo družstvo TJ Tatran Bystřice na třetím místě za Jiskrou Zubří a Spartakem Napajedla. O rok později skvělý výsledek tým zopakoval a v roce 1955 krajský přebor Bystřičané vyhráli. Vybojovali tak postup do II. ligy, tehdy nazývané celostátní soutěž. V prvním roce působení ve II. lize skončilo bystřické družstvo na druhém místě, jen bod ztrácelo na vítěznou Jiskru Zubří a unikl mu tak jen těsně postup do první ligy. Po této úspěšně sezóně ale většina hlavních opor nastoupila k výkonu základní vojenské služby a na jaře 1957 tak hrál bystřický tým značně oslaben. Bystřice skončila předposlední a sestoupila do oblastní soutěže.

Další úspěchy začali bystřičtí házenkáři budovat i bez svých opor v sezóně 1958 – 1959. Opět vybojovali postup do II. ligy a v následujícím ročníku v soutěži excelovali. V sezóně 1959 – 1960 vyhráli Bystřičané 16 z 18 utkání, jen jedinkrát prohráli. S náskokem sedmi bodů na druhý celek vyhráli historický postup do nejvyšší soutěže, první ligy.

O tento úspěch se zasloužili hráči Ladislav Perutka, František Čech, František Vaculík, Lubomír Nevřala, Rudolf Měchura, Jiří Ferenc, Milan Koláček, Karel Kurečka, Libor Winkler a Karel Winkler. V tomto složení pak družstvo od podzimu 1960 nastupovalo k mistrovským soubojům s českou házenkářskou elitou.

Historický úspěch mládežnické házené – bystřičtí mladíci mistry republiky

Do období padesátých let patří i další z velikých úspěchů bystřické házené. Házenkáři, kteří v roce 1960 vybojovali historický postup do první ligy, pocházeli ze čtyř dorosteneckých generací, které v padesátých letech patřily k nejlepším v republice. Roku 1955 opanovali mladí bystřičtí házenkáři finále republikového přeboru staršího dorostu, které se konalo v rámci první celostátní spartakiády a stali se mistry republiky ve své věkové kategorii. Bystřickou házenou tehdy reprezentoval kolektiv, který jen tři roky předtím vznikl na bystřické základní škole a který stmelil učitel Jiří Matuška. Talentované sportovce kondičně vedl Zdeněk Doležel. Vítězné družstvo ve složení M. Skibinský, K. Hašl, J. Vlasák, M. Koláček, J. Ferenc, R. Měchura, V. Čejka, J. Čech, J. Šrubař, A. Švečík, J. Nevřala a J. Pastorčák se dočkalo při návratu z Prahy slavnostního přivítání na bystřickém nádraží, o pětačtyřicet let později, v roce 2000 přijal úspěšné házenkáře na radnici starosta Zdeněk Pánek k připomenutí jejich historického úspěchu.

I. liga v Bystřici pod Hostýnem

Na hřiště u Sokolovny přilákala prvoligová premiéra bystřického seniorského výběru roku 1960 na osm stovek diváků. V prvním zápase sezóny se utkali bystřičtí házenkáři se Sokolem Bolevec, mistrem republiky z roku 1957. Po nadějném prvním poločase svému prvnímu soupeři Bystřičané podlehli 11:15.

Již ve své první sezóně v nejvyšší soutěži ale bystřické družstvo ukázalo, že do I. ligy právem patří. Pod vedením trenéra Vítězslava Zapletala a učitele Zdeňka Doležala z osmnácti zápasů sedmkrát bystřičtí házenkáři zvítězili, jednou remizovali a na konci sezóny jim patřila sedmá příčka. Prvními reprezentanty Bystřice v nejvyšší soutěži byli obránci František Vaculík, František Čech, Jaroslav Nevřala, Lubomír Nevřala a Antonín Ševčík, útočníci Rudolf Měchura, Jiří Ferenc, Milan Koláček, Karel Kurečka, Libor Winkler a Karel Winkler a brankář Ladislav Perutka.

V následujících dvou sezónách bystřičtí házenkáři opakovaně potvrdili svou prvoligovou příslušnost, v ročníku 1961 – 1962 vybojovali opět sedmé místo, v dalším roce ale přibylo porážek a obzvlášť nevydařená jarní sezóna měla za následek pokles družstva na konečné osmé místo prvoligové tabulky.

Na jaře 1964 patřila Bystřičanům pátá příčka, historicky nejvyšší umístění bystřických házenkářů v první lize. I o rok později, v sezóně 1964 – 1965 potvrdili Bystřičtí svou příslušnost v první lize, ale změny realizované v roce 1965 zcela proměnily směřování bystřické házené. Po skončení sezóny došlo k reorganizaci směrem k mezinárodní házené, která se od konce čtyřicátých let hlásila v Česku o své místo na slunci a začala se tak uzavírat bystřická kapitola házené dnes nazývané jako „národní“. K handballu – házené dnešního typu – Bystřičané poprvé přičichli v roce 1963 a po dvě sezóny byli účastníky krajského přeboru II. třídy.

Po třiačtyřiceti letech tak bystřická házená v roce 1965 uzavřela vystoupením z I. ligy národní házené svůj zápis do kolonky národní házené a nadále už se věnovali bystřičtí házenkáři jen rozvoji házené mezinárodní.

Začátky „handballu“ – Mezinárodní házená v Bystřici pod Hostýnem

Házená podle mezinárodních pravidel se v Českých zemích hraje od roku 1947 (nazýváno handball, házená o sedmi hráčích, od roku 1953 házená). Z kdysi slavného trojúhelníku Holešov – Bystřice – Dřevohostice se začala mezinárodní házená hrát nejdříve v Dřevohosticích a tamní družstvo se jako jedno z dvanácti týmů z celé republiky zúčastnilo prvního celostátního mistrovství v handballu roku 1950. V Bystřici se mezinárodní házená začala hrát jen o rok později než v Holešově, roku 1963. Družstvo Tatranu Bystřice bojovalo v sezónách 1963 – 1965 v krajském přeboru druhé třídy oblasti Gotwaldovsko a Holešovsko.

Mezinárodní házená v Bystřici dlouho zůstávala ve stínu házené národní, neboť v této době Bystřice patřila mezi českou špičku a svá utkání v první lize národní házené sehrávali Bystřičané na stejném hřišti u Sokolovny jako hráči handballu.

V první sezóně mezinárodní házené v Bystřici vybojovali tehdejší průkopníci sedm vítězství v deseti utkáních a kvůli špatnému skóre skončili na třetím místě. Prvními hráči mezinárodní házené v Bystřici byli Vladimír Čech, Ladislav Perutka, Miroslav Žůrek, Josef Číž, Zdeněk Vybíral, František Čech, Rudolf Měchura, Karel Winkler, František Vaněk, Vladimír Navrátil, Milan Sláma, František Vaculík, Karel Kurečka a Jaroslav Maniš. Nezachovaly se však kompletní soupisky, je tak možné, že seznam výše uvedený není kompletní. I tak je zřejmé, že v zápasech mezinárodní házené startovalo hned deset hráčů první ligy národní házené.

Vyvrcholením sezóny byl na hřišti pod Hostýnem první zápas pražské Dukly, několikanásobného mistra republiky, který s sebou do Bystřice přivezl řadu zvučných jmen a několik reprezentantů. Bystřičtí fanoušci tak na vlastní oči viděli hrát Škavrana, Havlíka, Dudu, Radu, Rážka, Trojana, Mareše, Beneše, Svitáka a mnohé další, kteří v exhibiční hře porazili bystřické házenkáře 35:17.

Dukla na hřiště u sokolovny zamířila znovu hned v létě dalšího roku, tedy 31. července 1965 a tentokrát zvítězili Pražané ještě výraznějším rozdílem 33:9 po poločase 13:2. I v této sezóně sehrávali bystřičtí handballisté zápasy krajského přeboru, který ovšem čítal jen čtyři družstva.

Roku 1965 došlo k reorganizaci soutěží v mezinárodní házené a družstvo Bystřice bylo na vlastní žádost přiřazeno do II. ligy skupina Morava C. Jak již bylo uvedeno výše, družstvo národní házené vystoupilo z první ligy a národní házená po třiačtyřiceti letech ukončila v Bystřici svou existenci.

Příchod Jaroslava Provazníka do Bystřice pod Hostýnem

Významným mezníkem historie bystřické házené byl příchod Jaroslava Provazníka do městečka pod Hostýnem. Bývalý reprezentant Československa (MS 1958, 1961, Československo vybojovalo 2. místo) a dlouholetý hráč pražské Dukly a prvoligového Gottwaldova přišel do Bystřice na sklonku své hráčské kariéry v roce 1964 a stal se hrajícím trenérem družstva. Jen díky němu se bývalí hráči první ligy české házené rychle adaptovali na házenou mezinárodní. Rychle si získal autoritu a na své působení v Bystřici pak vzpomínal často i během svého trenérského účinkování ve Zlíně a v Hranicích.

Jeho příchod potvrdil definitivnost tečky, kterou bystřická házená udělala za historií své české neboli národní verze. I tak ale etapa národní házené v Bystřici zůstávala dlouhou dobu nejúspěšnější etapou v dějinách bystřického sportu vůbec. Paralelu můžeme spatřovat až snad v postupu bystřických házenkářů do extraligy roku 2006.

Druhá polovina šedesátých let v bystřické házené

Premiéru ve druhé lize zvládli Bystřičtí solidně. Z dvaadvaceti utkání desetkrát vyhráli a jedenáctkrát odešli poraženi. Mezi dvanácti zúčastněnými celky z Moravy jim patřila osmá příčka, ale v sezóně 1966 – 1967 byl Provazník povolán zpět do Gottwaldova na pozici trenéra, hráčem Tatranu Bystřice ale zůstal ještě několik dalších let.

Následující sezóna 1967 – 1968 se Bystřičanům vůbec nevydařila. Konečné umístění znamenalo sestup z II. ligy do divize a ukázalo se, že období mezi lety 1965 a 1968 bylo na dlouhých třicet let nejúspěšnější etapou bystřické házené v její mezinárodní podobě. Několikrát sice měli Bystřičané k návratu do druhé ligy blízko, tohoto úspěchu ale dosáhli až roku 2001.

Divizi hráli bystřičtí házenkáři až do roku 1975. Jedinou a o to smutnější výjimkou byla sezóna 1969 – 1970, kdy skončila Bystřice v divizi dvanáctá a sestoupila až do oblastního přeboru. Hned v následujícím roce ale přebor bystřičtí házenkáři vyhráli a vrátili se tak do divize.

Nesmiřitelná derby

Zážitků je spousta, a i když paměť už pomalu vynechává, jsou vzpomínky a zážitky, které z paměti nevymizí. Jedním takovým pro mne nezapomenutelným zážitkem je vzpomínka na období mezi roky 1974 – 78 a na památné nesmiřitelné bitvy s tehdejším regionálním konkurentem, mužstvem Holešova. V tomto období jsme hráli na špici krajské soutěže a o vedoucí příčku jsme sváděli boje právě se sousedem z Holešova.

V té době všeobecná rivalita mezi oběma městy se přenášela i do sportu a tedy i do těchto utkání. Byly to derby zápasy se vším všudy, atmosférou připomínající fotbalové derby Sparta – Slavia. V obou městech se před utkáním v zaměstnáních, restauracích i jinde ve městě živě debatovalo o zápase a jeho šancích, týden dopředu běžely relace v městském rozhlase, které zvaly na derby. To vše se projevovalo na diváckém zájmu. Strženi předzápasovou atmosférou se na derby přišli podívat a fandit i ti, kdo běžně na házenou nechodili. Zápasy se tak tehdy ještě na venkovních hřištích odehrávaly před zaplněným hledištěm.

Dodnes mám před očima diváky našlapaný areál Sokolovny, a to nejen plnou tribunu, ale i plochu za zábradlím okolo hřiště. Obdobně našlapáno bývalo i v hledišti na holešovském hřišti, v tom jejich legendárním “dolíku“. Vzpomínám také, jak se vymýšlelo, jak soupeře před zápasem rozhodit. Památné byly třeba příjezdy hostujícího mužstva (nebo doběhy, kdy hráči vysedli kousek od hřiště z autobusu), již rozcvičeného a převlečeného v dresech, těsně před zahajovacím hvizdem utkání. Průběh derby zápasů vyhecovaný a mnohdy vyhrocený na ostří nože býval velmi vyrovnaný, neboť výkonnostně byly oba týmy srovnatelné. Paradoxně většinou vyhrálo hostující mužstvo.

Památné a nezapomenutelné byly také oslavy po vítězném zápase. Slavilo se dlouho společně s fanoušky, funkcionáři, manželkami, milenkami. Známý bystřický bohém a náš velký fanda pan Sobota složil oslavný text na nějakou známou melodii a ta se pak sborově zpívala spolu s házenkářskou hymnou.

No, jsou to opravdu krásné nezapomenutelné zážitky, na které při každém setkání s tehdejšími spoluhráči vždy živě vzpomínáme.

Pavel Kovařík

Rok 1968 – největší úspěch bystřické žákovské házené

V sobotu a neděli 15. a 16. června 1968 jsme se jako žáci Bystřice pod Hostýnem zúčastnili Mistrovství Československa, které se hrálo v areálu tehdejších PS Olomouc. Do mistrovství se probojovalo 10 vítězů oblastních přeborů, proti nám tak na turnaji stály opravdu nejlepší mládežnické týmy tehdejšího Československa.

Kvalifikační boje a přímý turnaj o mistra ČSSR jsme odehráli s týmem, za který nastoupili Vladimír Mikulík, Josef Slimáček, Pavel Kovařík, Miloš Tomášek, Ivan Neradil, Ivan Tiller, František Školař, Jiří Vychodil, Miroslav Zicháček, Ladislav Michlíček a já, Oldřich Tomeček. Trenérem nám byl pan František Čech.

Společnou šatnu jsme na turnaji sdíleli s mistry ČSSR z roku 1967 Košicemi, ti však nakonec skončili až za námi na sedmém místě. Mistrovství vyhrála bez porážky Dukla Praha, druhé bylo Zubří, třetí Bratislava, s kterou jsme v boji o třetí místo prohráli o jednu branku 9:10 a skončili jsme tak pro horší skóre na pátém místě. Domů jsme se však vrátili s velkou slávou, protože to byl velký úspěch. Cítili jsme se jako mistři světa.

Po turnaji byl vybrán reprezentační výběr a v něm jsme měli dva hráče. Brankáře Vladimíra Mikulíka a rozehrávače Pavla Kovaříka.

A perlička? Během turnaje jsme se byli podívat na filmovou premiéru pohádky Šíleně smutná princezna, a tak jsme byli jedni z prvních, kdo tuhle klasiku kdysi viděl na vlastní oči.

Oldřich Tomeček

Sedmdesátá a osmdesátá léta

Roku 1975 byly divize zrušeny a Bystřice byla zařazena do krajského přeboru první třídy, ve kterém setrvala až do roku 1981. Skvělou sezónu zaznamenali házenkáři Tatranu v roce 1978, kdy vyhráli krajský přebor a zajistili si tak možnost bojovat v kvalifikaci o postup do Národní ligy, druhé nejvyšší soutěže v republice. Kvalifikačního turnaje v Rožnově pod Radhoštěm v červnu 1978 se kromě Bystřice zúčastnilo sedm dalších týmů a postupovali jen vítězové ze dvou čtyřčlenných skupin. Bystřice tehdy obsadila druhé místo ve skupině a postup do Národní ligy ji tak unikl. Po deseti letech od sestupu měli Bystřičané na dosah návrat do druhé nejvyšší soutěže. Branku v těchto bojích hájili Vladimír Mikulík, Karel Doležel a Josef Pelíšek, v poli působili Jan Chmelař, František Kovařík, Pavel Kovařík, Milan Vaněk, Zdeněk Vybíral, Karel Oškera, Petr Nezhyba, Ivan Tiller, Oldřich Tomeček, Pavel Kouřil, Stanislav Kalous, Rudolf Zbín a Ivan Neradil. Bilance týmu byla úctyhodná – z 22 zápasů v sezóně tým 19 vyhrál a zaznamenal jen tři porážky.

V dalších letech se ale bystřickému výběru vedlo hůře. V sezóně 1978/1979 skončili Bystřičané šestí, další rok třetí a v sezóně 1980/1981 devátí, což znamenalo sestup do Krajského přeboru II. třídy, kde v dalších dvou sezónách obsadili druhé a posléze čtvrté místo. Po zrušení Krajského přeboru II. třídy působili bystřičtí házenkáři ve sdruženém okresním přeboru, kde patřili k nejlepším – například v roce 1984 soutěž ovládli, avšak postup do krajského přeboru I. třídy vybojovali Bystřičané opět až roku 1988. V následujícím ročníku dosáhli na čtvrtou příčku, v dalších dvou soutěžních ročnících skončili vždy třetí. Blýskalo se na lepší časy a bystřičtí házenkáři dokazovali, že patří v kraji k nejlepším.

Vedle výsledků v mistrovských soutěžích ale oddíl v tomto období žil bohatým spolkovým životem. Například v roce 1978 oslavili 40 let obnovení házené v Bystřici házenkáři otevřením nových šaten a klubové místnosti, jež si zbudovali členové týmu svépomocí. Na přelomu 70. a 80. let rovněž utužovali družební spolupráci s německým týmem BSG Chemie Böhlen a opakovaně se účastnili turnajů v zahraničí v mezinárodní konkurenci.

Sedmdesátá léta a zážitky z cest

V sedmdesátých letech jsme vyhráli soutěž celkem dvakrát. Jednou jsme nepostoupili do I. národní ligy, protože jsme na kvalifikačním turnaji v Rožnově p. R. skončili druzí. Postoupilo Sezimovo Ústí. Předtím jsme však vyhráli ještě jednou a to v roce 1975, ale protože byla provedena reorganizace soutěží, dostali jsme místo postupu zájezd do Polska. Rozhodnutí od zeleného stolu nás dost zasáhlo, protože celoroční úsilí celého týmu tak bylo zcela zničeno.

Do Polska jsme odjeli na pět dní a na turnaji jsme vystupovali jako reprezentace Brna. Hráli jsme proti I. a II. ligovým celkům Polska v areně v Poznani, do které se vešlo 4 500 diváků a byla povětšinou plná, protože na zápasy měli volný vstup školáci a studenti. Turnaj oslavoval 32. výročí osvobození města Poznaně. Turnaj vyhrála Anilana Lodž, my jsme skončili šestí.

Na zájezdu jsme byli ovšem ubytovaní v prvotřídních hotelech a stravováni ve špičkových restauracích. Připadali jsme si tak jako skuteční reprezentanti na zahraničním turné. Součástí zájezdu byla také rozlučková večeře, kde jsme mohli vidět i striptýzová vystoupení… A striptérky? Všechno děvčata z Československa…

A i když to byl skvělý zážitek, postup do vyšší soutěže nám nenahradil.

…….

V létě roku 1976 byli na turné po Československu házenkáři z francouzského města Villefranche, ležícího poblíž Nice na francouzské Riviéře. Hráli tady přátelská utkání s celky z nižších soutěží ČSSR a v srpnu toho roku zavítali také do Bystřice. Villefranche hrálo v té době ve II. francouzské lize a tým tvořili hráči do 21 let, převážně studenti. Hráli rychlou a pohlednou házenou, ale antuka bystřického hřiště nebyla pro hosty zvyklé hrát v hale to pravé ořechové. Francouzi ve vzájemném zápase vyhráli jen těsně 26:27 po poločase 15:15.

Večer byl uspořádán společný banket ve velkém kulečníkovém sále restaurace v Zahájeném. Po příchodu manželek a přítelkyň domácích hráčů, galantní hosté ze země Ludvíka XIV. propukli v jásot. Po společné večeři došlo i na tanečky a rozjela se nevázaná zábava. Nám však bylo jasné, že s bohatýry d´Artagnanova ražení nemůžeme soupeřit v pití francouzského národního nápoje – vína. Však si ho hosté přivezli dostatečnou zásobu.

Vedení klubu tak přineslo do tohoto klání jinou zbraň – pravou valašskou slivovici. Prvotní úžas Frantíků při sledování bezbarvé vodě podobné kapaliny nalévané do malých štamprlí brzo pominul. Vykulené oči a dávivý kašel… Vodička to není! Potomci Napoleona však nebyli zvyklí se vzdávat, a tak jak na Moravském poli bojovali, tak na něm i padli. Na druhý den v brzkých ranních hodinách mohli potom obyvatelé Bystřice vidět statečné dobyvatele Bastily v různých nepřirozených pozicích povalujících se v parku v Zahájeném.

Přesto nás hosté pozvali na příští rok k nim na týdenní pobyt a sehrání několika přátelských zápasů. Jejich dělnická sportovní organizace nám byla ochotna zaplatit pobyt. My bychom si hradili jen cestu a kapesné. Bohužel tehdejší komunistická mašinérie nám nedala výjezdní doložky a devizový příslib, tak jsme místo na Riviéru jeli do Paďous. Prstem po mapě jsme však cestovat mohli. A tak skončilo naše setkání s velkým západním světem a francouzskou házenou. Adresu jejich šéfa mám ještě schovanou.

Oldřich Tomeček.

Devadesátá léta

Roku 1991 byly obnoveny divize a právě sem byla TJ Bystřice zařazena. V sezóně 1991 – 1992 vybojovali bystřičtí zástupci šesté místo, v následující sezóně už ale soutěž vyhráli. Vítězství v soutěži může být považováno za nejúspěšnější období osmdesátých a devadesátých let. A nic na tom nemění ani fakt, že postup byl spíš automatickým přeřazením do III. ligy, zavedené po reorganizaci soutěží. I přes vyšší ambice se Bystřice ve III. lize na nějakou dobu zabydlela, když hned následující ročník jen těsně přišla o postup do II. ligy. Postup vybojoval o skóre právě regionální soupeř z Holešova, se kterým Bystřice sehrála vyrovnaná utkání. Bystřičané v této sezóně 1993/1994 sehráli 20 mistrovských zápasů z nichž 18 vyhráli, 1 remizovali a 1 prohráli. Bystřici reprezentovali v tomto úspěšném období koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let brankáři Zdeněk Bia, Ivan Navrátil a Jan Machač, dále Radek Bia, Karel Oškera, Zdeněk Ježek, Stanislav Kalous, Jan Vejrosta, Pavel Kovařík, Rudolf Cabák, Josef Vacula, Pavel Tydlačka, Pavel Brimus, Rudolf Kavka, Petr Linek, Dušan Poloz, Zdeněk Kroupa, Martin Žůrek, Stanislav Chlápek, Vladimír Liška, Marek Liška a Pavel Ondrejčík.

Tak jak to v životě chodí, následovaly po letech strávených na výsluní období, kdy Bystřičtí museli nejednou bojovat o záchranu v soutěži. Bystřice hrála III. ligu Morava – jih a pravidelně se potkávala se soupeři tradičních házenkářských klubů, kteří měli zkušenosti s vyššími soutěžemi, jako jsou Napajedla, Telnice, Sokolnice, Hustopeče u Brna a další. V letech 1994 až 2000 postupně ve třetí lize Bystřičané vybojovali 5. místo, 11. místo, 9. místo, 6. místo, 4. místo a konečně v sezóně 21999/2000 3. příčku.

V těchto nelehkých dobách reprezentovali Bystřici hráči Zdeněk Bia, Ivan Navrátil, Jan Machač, Jan Vejrosta, Zdeněk Kroupa, Martin Žůrek, Stanislav Chlápek, Vladimír Liška, Marek Liška, Pavel Ondrejčík, Vít Kovařík, Radek Zmeškal, Dušan Poloz, Radim Hill, Petr Maděra, Jiří Konečný, Jaroslav Doležel a někteří další.

Do Bystřice se vrátil i muž, který na dlouhou dobu ovládl lavičku mužského výběru. Nejvyššími soutěžemi prozkoušený Pavel Kovařík pak provedl bystřické házenkáře od počátku devadesátých let až na extraligový vrchol. I jeho návrat tak můžeme považovat za jeden z významných mezníků historie bystřické házené.

Po letech střídavých úspěchů bystřických házenkářů pak přišel zlom v sezóně 2000 – 2001, pro kterou byli Bystřičané zařazeni do III. ligy Morava – sever a hned vybojovali prvenství (18 utkání, 14 vítězství, 2 remízy, 2 porážky) a tím i historický postup do II. ligy. Zasloužilo se o to družstvo, které působilo přibližně ve stejném složení jmenovaném výše. V tomto kádru došlo ve druhé půlce devadesátých let jen k několika, o to však výraznějším změnám. Po letech v nejvyšší soutěži pod Hostýn zavítal Bohumil Kolář, jedna z nejvýraznějších osobností bystřické házené posledních let, dále přišli kvalitní brankář Martin Bobál a velezkušený Štefan Boršický. Bystřickým házenkářům ukázali tito zkušení hráči, jak se dá jinak přistupovat k tréninku i k zápasům a do týmu vnesli nový vítr.

Bystřice ve II. lize v letech 2001 až 2005

Svou první sezónu ve druhé lize začali bystřičtí rozvážně. Dlouho se drželi kolem sedmého místa v tabulce. Utkávali se s regionálními soupeři – Holešovem a Napajedly a to se střídavými úspěchy. Právě derby s Holešovem bylo velmi dramatické. Branek viděli diváci jen málo (16:15 pro Holešov), o to napínavější a tvrdší to byla podívaná. Svá utkání hráli Bystřičané stále na hřišti u Sokolovny. I na konci sezóny patřila týmu Bystřice sedmá příčka a ve svém prvním roce mezi moravskou elitou potvrdil nováček svou druholigovou příslušnost.

I ve své druhé sezóně ve druhé lize začali Bystřičtí zvolna, postupně ale během podzimu stoupali tabulkou a nakonec přezimovali na páté příčce. Během jarní části sezóny popolezli na žebříčku ještě o příčku a na konci sezóny tak vládla v týmu s výsledky velká spokojenost. Aby ne. Vždyť Bystřice nechala za sebou své regionální soupeře z Holešova i Přerova. Své ambice ale Bystřičtí před svou třetí sezónou ve druhé lize krotili. Tým totiž čekala generační obměna.

A družstvo se s ní vyrovnávalo opravdu jen těžko. V září 2003 načali bystřičtí házenkáři třetí sezónu ve druhé lize, svá domácí utkání v podzimní části sezóny sehrávali v hale v Holešově, od jara už si mohli vychutnávat opravdu domácí atmosféru v nově zbudované hale Sušil. Nejlepším střelcem družstva byl Rostislav Dobeš, v těsném závěsu za ním se drželi Juránek, Kropáč a Kolář. Už od roku 2002 byl ale kádr družstva poměrně úzký. Čítal jen čtrnáct hráčů, a tak je možné přičítat i této skutečnosti konečné umístění v ročníku 2003 – 2004 na předposlední příčce.

Otevření haly v Bystřici p. H. se pro oddíl házené stalo naprosto zásadním momentem. Spolu s konsolidací kádru mužů a funkcionářského týmu to byl odrazový můstek do nejvyšších pater mužské házené. Je škoda, že si to již s týmem nemohl prožít Ing. František Kovařík, bývalý dlouholetý hráč, trenér i funkcionář klubu i celé tělovýchovné jednoty. Starší bratr veleúspěšného trenéra Pavla a otec jednoho z nejúspěšnějších odchovanců klubu Radima Kovaříka zemřel na konci roku 2004, jeho památku potom klub uctil 10 ročníky memoriálu tohoto velkého srdcaře „Hoňáka“.

Před následující sezónou 2004/2005 opět došlo k reorganizaci soutěží. Po zrušení třetí ligy byla úspěšnější družstva zařazena do druhých lig a ty přerozděleny. Bystřice proto v sezóně 2004 – 2005 působila ve druhé lize skupiny Morava – sever. Toto přeorganizování ale můžeme hodnotit spíše negativně, neboť úroveň soutěže se tak výrazně snížila. Po podzimní části patřila Bystřičanům druhá příčka, nejvíce brankami se na úspěšném výsledku podílel Martin Žůrek. Stejně jako v předcházejících letech družstvo trenérsky vedl Pavel Kovařík, asistovali mu Miroslav Žůrek a Jan Vejrosta.

Na jaře pak ale bystřičtí házenkáři vyhráli deset z deseti utkání a nakonec jim tak patřila první příčka ve druhé lize se čtyřbrankovým náskokem na Karvinou a šestibodovým předstihem před celkem Frýdku – Místku a Bystřičané slavili postup do první ligy.

O tento skvělý výsledek, historicky jeden z největších úspěchů v dějinách bystřické házené vůbec, se zasloužilo šestnáct hráčů. Jsou to Jan Machač, Ivan Navrátil, Martin Bobál, Stanislav Čížek, Rostislav Dobeš, Miroslav Juránek, Bohumil Kolář, Martin Kropáč, Zdeněk Kroupa, Vladimír Liška, Petr Maděra, Jiří Matýsek, Jiří Tiller, Marek Vacula, Libor Vymětalík a Martin Žůrek. Trenérem tohoto úspěšného týmu byl Pavel Kovařík.

Když má manager šťastný den…

„… tak na podmínkách přestupu Boba jsme domluveni, vedení souhlasí. No a ještě vám k tomu nabízíme jednoho hráče, zadarmo. Nějaký Rostislav  Dobeš, končí v dorostu. U nás nemá šanci se prosadit, ale v nižší soutěži by mohl být celkem dobrý…“

 Psal se rok 2001, hráli jsme 3. ligu a hráčů na rozdávání jsme opravdu neměli. Tak jsem Rosťu podepsal. „Baskeťák“, jak mu přezdívali ve Zlíně, měl od začátku velkou chuť hrát a především střílet góly. Postupně nám pomohl vystřílet II. ligu, po pár letech I. ligu a nakonec i extraligu. Tam náš tým střelecky táhl po celé tři roky a chuť ho nepřešla ani po návratu zpět do I. ligy. To pak ještě jako známá persona pomáhal jako hostující hráč v extralize Přerovu a Zubří.

Když Rosťa v Bystřici v roce 2013 končil, spočítali statistici, že v našem dresu v mistrovských zápasech nastřílel 1682 branek. To je v průměru 140 branek na sezónu. Oficiálně jsme se loučili v roce 2014 při mistráku 1. ligy Bystřice – Zlín. Paradoxně jsem mu ten dres s magickým číslem 1682 oblékal na žlutý trikot soupeřů z města obuvi. „Baskeťák“ Rosťa se totiž úplně na závěr kariery do Zlína vrátil, ukecali ho kamarádi, aby jim pomohl. Když za mnou přišel, abych mu přestup podepsal, udělal jsem to rád, bez zbytečných řečí a zadarmo….

Jan Vejrosta, předseda klubu

Bystřická kometa proletěla první ligou

Hned při své první sezóně v první lize (2005 – 2006) podhostýnští házenkáři zářili. Z deseti podzimních zápasů jen jedenkrát soupeři podlehli, v devíti zápasech si na podzim odváželi plný počet bodů. Jedinou posilou družstva postoupivšího do první ligy byl příchod brankáře Petra Štolcara. Jediná posila, ale o to zásadnější. Do branky Bystřice se postavil po prvním kole a okamžitě se stal postrachem střeleckých hvězd soupeřů. Domácí zápasy sledovaly pravidelně na čtyři stovky diváků, asi třicetičlenná skupinka nejvěrnějších fanoušků zajížděla s družstvem i na hřiště protivníků. 

Už v zimě patřila nováčkovi první ligy vedoucí příčka a celá házenkářská obec byla v šoku. I bez posil nedávali Bystřičtí v zápasech šanci zkušeným soupeřům z tradičních házenkářských bašt. Tabulce střelců pak kraloval bystřický kanonýr Martin Žůrek. Sedm kol před koncem soutěže stále bystřičtí házenkáři vedli tabulku s čtyřbrankovým náskokem. Vedení začalo řešit příjemné starosti. Ačkoliv příjemné jen relativně. S ambicemi na postup bylo potřeba shánět nové finanční partnery a především nové posily. Přestože současný tým byl silný, bez dalších posil by v extralize důstojnou roli sehrával jen těžko.

Blížící se bystřický úspěch plnil regionální tisk. Všechny hvězdy družstva potvrdily ambice nejen na zisk titulu mistra první ligy, ale také na postup do nejvyšší soutěže. Po utkání proti házenkářům Dvora Králové v osmnáctém kole první ligy v sezóně 2005 – 2006 už bylo bystřické vítězství v první lize jasné. „Mistři, mistři, mistři!“ Tento pokřik se ozýval ještě dlouho po utkání z šatny celku. Vedení klubu sice ještě nějakou dobu váhalo s podáním přihlášky do extraligy, nakonec se však odhodlalo k historickému kroku.

V roce 2006 tak bystřičtí házenkáři podruhé dosáhli historického úspěchu, totiž postupu do nejvyšší národní soutěže. Podařilo se to pod vedením trenéra Pavla Kovaříka a předsedy klubu Jana Vejrosty, na hřišti bojovali Martin Kropáč, Zdeněk Kroupa, Martin Bobál, Ivan Navrátil, Petr Štolcar, Bohumil Kolář, Jiří Matýsek, Marek Vacula, Rostislav Dobeš, Martin Žůrek, Vladimír Liška, Jiří Tiller, Miroslav Juránek, Ondřej Müller a Libor Vymětalík.

Zlatá léta bystřické házené

První extraligová sezóna 2006 – 2007

Nikdy se Bystřice jako město neobjevovala v televizi ani dalších celostátních médiích tak často jako v letech 2006 až 2009. Před první extraligovou sezónou družstvo posílilo. Nejen na hřišti, ale i na lavičce. Do realizačního týmu družstva přibyl zkušený kouč Oldřich Zámorský. Jeho kolega Pavel Kovařík pak do týmu přilákal Karla Houdu, Petra Zetíka a synovce Radima Kovaříka. I nadále však družstvo stavělo především na oporách, které si extraligu vystřílely v předchozích letech. První zápas v extralize byl opravdový křest ohněm. Z Lovosic si dovezli Bystřičané desetibrankovou nálož. Už v dalším kole ale přivedli na svět překvapení sezóny – doma urvali bod Dukle. Mnoho srdcařů bystřické házené neskrývalo slzy dojetí. Vždyť Bystřice sehrála vyrovnaný duel s Mekkou házené v Česku.

V souboji se špičkou tabulky se pak sice Bystřičtí trápili, soupeře z dolní poloviny ale dokázali přehrávat. První extraligové vítězství v historii podhostýnského klubu se zrodilo v zápase proti Brnu, které Bystřičané zdrtili poměrem 30:16! První domácí vítězství pak fanoušci viděli, když do Bystřice zavítala Kopřivnice.

To Bystřičany nabudilo a začali sbírat body jak na běžícím páse. Zvítězili pětkrát v řadě. Přezimovali na sedmé příčce. Superlativy nešetřili novináři ani fanoušci především v souvislosti se jmény Kovařík, Štolcar, Dobeš a Žůrek. Bystřice sice v nadstavbové části nepronikla mezi nejlepší šestku, ale v play-out rozhodně patřila k těm úspěšnějším a konečná devátá příčka znamenala bezpečné setrvání v nejvyšší soutěži. A v Bystřici panovala s umístěním spokojenost.

Loňský nováček v sezóně házenkářskou veřejnost očaroval a ještě před vypuknutím další sezóny hostila bystřická zánovní hala generálku české reprezentace na kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy. V přátelském utkání se Češi poměřili s Islandem. Hvězdného Filipa Jíchu ale bystřičtí fanoušci tehdy na vlastní oči neviděli a navíc Island nad českým výběrem zvítězil 26:25.

Druhá extraligová sezóna 2007 – 2008

Před sezónou se extraligová sestava týmů rozrostla o slovenský Prešov. Pro Bystřici to byla změna k horšímu, znamenala jen delší cestování a tím i výraznou finanční zátěž. Start v sezóně se Bystřickým nevyvedl. Na body ne a ne dosáhnout. Navíc z pracovních důvodů několik měsíců nebyl týmu k dispozici Štolcar a posila Michal Kosatík jen těžko zaujímal jeho neotřesitelnou pozici. Až ve 12. kole smazala Bystřice nulu na svém kontě v tabulce extraligy, porazila Hustopeče. Bystřici posílili Zubřané Martin Vyjídák a Tomáš Mičkal a táhli tým nahoru. Brankáře Kosatíka v průběu sezóny nahradil nesmírně pracovitý Michal Baránek, který se na dva roky stal více než plnohodnotnou náhradou za Štolcara. Až po dvaceti utkáních se Bystřice odlepila ze dna tabulky a základní část skončila jen se třemi vítězstvími na kontě. V nadstavbě se pak Bystřičtí také trochu trápili, ale právě Baránek a střelecké opory nakonec zachránili tým v extralize. Na konci druhé extraligové sezóny patřila Bystřici jedenáctá příčka a vyhnula se tak baráži.

Po sezóně 2007 – 2008 se s aktivní kariérou rozloučil v úžasných třiačtyřiceti letech Bohumil Kolář, jedna z ikon bystřické házené, který ale střídačku družstva neopustil. Po letech trénování ukončil svou činnost u A týmu Pavel Kovařík a Bohumil Kolář se tak spolu s Oldřichem Zámorským ujal vedení týmu a vedl A tým Bystřice po řadu dalších sezón také v první lize. S bystřickými fanoušky se rozloučil i sympatický Karel Houda, který fanouškům přirostl k srdci.

Třetí extraligová sezóna 2008 – 2009

I před další sezónou viděli Bystřičané v akci české reprezentanty. Poměřili se s Rakouskem a tentokrát se jim v Bystřici dařilo (35:28).

Družstvo však opustili pivot Radim Kovařík i brankář Petr Štolcar. Oba odešli do jiných extraligových klubů. Tým naopak rozšířili mladí odchovanci Jan Zbránek a Radovan Tiller. Přišel také Michal Indrák z Napajedel, Zubřané Jakub Šíra, Jiří Mičola a Miroslav Ondřej. Omlazený celek se nějakou dobu sehrával, už ve čtvrtém kole ale bral první body. Michal Baránek byl nejčastěji zasahujícím brankářem v extralize, zároveň ale patřil i k nejúspěšnějším a v titulcích novin plnohodnotně nahradil kdysi hvězdného Štolcara. Ani jeho skvělé výkony ale nestačily na lepší výsledek než konečnou jedenáctou příčku po základní části. V nadstavbě ale ze sebe Bystřičné vydali to nejlepší a skončili desátí.

Bystřické barvy tedy ve třech extraligových letech hájili hráči Petr Štolcar, Ivan Navrátil, Michal Kosatík, Michal Baránek, Marcel Cagášek, Martin Bobál, Jindřich Machan, Rostislav Dobeš, Marek Vacula, Michal Indrák, Miroslav Juránek, Martin Kropáč, Zdeněk Kroupa, Jiří Mičola, Miroslav Ondřej, Jakub Šíra, Jiří Tiller, Radovan Tiller, Marek Vacula, Jan Zbránek, Martin Žůrek, Jan Vaclach, Jiří Hradil, Michal Indrák, Radim Kovařík, Jiří Tydlačka, Jiří Matýsek, Karel Houda, Bohumil Kolář, Petr Zetík, Pavel Blaha, Tomáš Mičkal, Martin Vyjídák, Martin Vaško, Vladimír Liška a někteří další.

V roce 2009 dosáhli na historický úspěch i dorostenci. Na prestižním mezinárodním turnaji Prague Handball Cup skončili Bystřičané na fantastickém 5. – 7. místě mezi pětačtyřiceti ambiciózními týmy z celé Evropy!

Druhý tým bystřických mužů

V sezóně 2006/2007 rozhodlo vedení klubu o přihlášení druhého mužského týmu do mistrovských soutěží. Důvodem byla naplněná kapacita A týmu působícího v extralize a to jak vlastními odchovanci, tak i hostujícími posilami. Cílem  myšlenky sestavení B týmu bylo začlenění mladších  hráčů do mužské házené tak, aby získávali již v mladém věku důležité hráčské  dovednosti, zkušenosti a  hlavně dostali větší prostor v mistrovských utkáních před případným začleněním do A týmu.

Družstvo B týmu bylo přihlášeno v sezóně 2006/2007 do Středomoravské ligy, kde vybojovalo nejprve 6. o rok později 4. místo. V sezóně 2008/2009 už se výběr propracoval na medailové pozice (3. místo) stejně jako v ročníku 2009/2010.  V letech  2008  –  2010  měla  Středomoravská  liga  až  11  účastníků a  v soutěži nastupovaly  B  týmy  Zlína, Napajedel, Přerova, Prostějova, Kostelce na Hané a Litovle.

Družstvo  střelecky  drželi  v  jednotlivých  sezonách Jiří  Tiller, Jiří  Hradil, Ondřej  Müller, Michael Alex, Jan Zbranek, Jan Vaclach. Za  B  týmu nastupovali  po  dobu  její  činnosti hráči: Jarda  Vašík, Jan  Machač, Ivan  Navrátil, Daniel  Nezhyba, Martin   Bobál, Marcel  Cagášek,  Tomáš  Oškera, Jakub  Románek, Tomáš Šíma, Jan  Švehlík, Jiří Hradil, Jiří  Tiller, Radovan Tiller, Ondřej Müller, Radek Doležel, Michal  Gabriž,  Vladimír  Liška, Marek  Liška, Michael Alex, Jan Vaclach, Roman Klenner, Rudolf Cabák, Jan  Zbránek, Libor Vymětalík, Libor Frydrych, Jiří Totek, Matěj Salvet, Tomáš Samiec, Tomáš Ruber, David Kobert, Petr  Maděra či Petr  Machala. Hrajícím kapitánem byl po celou dobu Petr Machala, vedoucími družstva Miroslav Žůrek a Daniel Nezhyba.

Návrat do první ligy

Mnoho rozmýšlení a bezesných nocí předcházelo rozhodnutí činovníků oddílu házené TJ Bystřice pod Hostýnem zda přihlásit družstvo pro sezónu 2009 – 2010 nikoliv do extraligy ale „pouze“ do první ligy. Nakonec se však rozhodli pro první ligu.

Trenérem týmu zůstal Bohumil Kolář, asistentem Martin Žůrek. Družstvo opustili prakticky všichni hostující házenkáři, včetně brankáře Baránka a od té doby byl brankářský post u Bystřických trvale trnem v patě. Po několika protrápených sezónách pak tuto díru zacelil Tomáš Janků, který do Bystřice přišel jako talentovaný mladík ze Zubří.

Návrat do první ligy nebyl pro Bystřici snadný. „Extraligový“ celek měl podle očekávání soutěži jednoznačně dominovat. Zvláště na začátku se ale Bystřičané zpátky v soutěži jen těžko rozkoukávali. Nakonec jim na jaře roku 2010 patřila až čtvrtá příčka, už v následující sezóně ale vybojovali příčku třetí.

V sezóně 2011 – 2012 druhou nejvyšší soutěž v republice tým TJ Bystřice pod Hostýnem vyhrál a to dokonce s tříbodovým náskokem a znovu stál před rozhodnutím, zda se po třech letech vrátí mezi absolutní českou špičku. Vzhledem k tomu, že se ale situace v klubu ani po finanční ani organizační stránce zásadně nezměnila, rozhodli se funkcionáři klubu znovu setrvat v první lize.

Poslední desetiletí prvního házenkářského století

Až do roku 2014 vedl prvoligový tým Bystřice Bohumil Kolář, který působil pod Hostýnem jako hráč už od roku 1998 a svou kariéru ukončil v extralize s úctyhodnými 688 brankami na kontě. Rok 2014 byl ale přelomový i v dalších ohledech. Před domácím zápasem se Zlínem se s hráčským působením v Bystřici rozloučily dlouholeté opory Martin Žůrek, který v Bystřickém dresu nastřílel celkem 1 403 branek, Radim Kovařík, autor 455 gólů, a také Rostislav Dobeš, který zapsal v mistrovských zápasech na 1682 branek. Martin Žůrek a Radim Kovařík pak plynule přešli na trenérskou lavičku a vedou bystřický tým i v jubilejní sté sezóně.

Silnou základní osu tvořila v tomto desetiletí skupina domácích odchovanců – úspěšná generce vítězného dorosteneckého družstva z Prague Handball Cupu z roku 2009, přičemž řada z těchto hráčů sbírala ostruhy i v extraligových sezónách v nejvyšší soutěži. Jmenovat z této skupiny můžeme například Matěje Salveta, bratry Jiřího a Radovana Tillerovy, Jana Vaclacha, Jiřího Hradila či Jana Zbránka, jenž si dokonce vysloužil svými výkony dlouholetá extraligová angažmá včetně několika sezón v prestižním výběru Karviné, s nímž získal titul národního mistra v květnu 2018, a nominaci do širšího kádru české reprezentace (leden 2020). Tuto osu se dařilo úspěšně doplňovat o talentované mladíky z líhně házenkářského klubu v Zubří a to jak na postu brankáře – například Tomáš Janků, Daniel Krupa či pozdější reprezentační brankář Šimon Mizera, tak i při posilovaní střeleckých postů – například  Šimonův bratr Bohdan Mizera, reprezentant Petr Šlachta, Michal Hub, Dušan Palát, Lukáš Hubner, Pavel Vala a další. Někteří bystřickým prvoligovým týmem jen prolétli, jiní si zastávku na cestě k extraligovému vrcholu zpět v Zubří protáhli trochu déle.

Po vítězství v první lize v sezóně 2011/2012 se Bystřice i v dalších soutěžních ročnících držela v horních patrech soutěžní tabulky. V sezóně 2012/2013 skončili bystřičtí házenkáři druzí za vítězným Zlínem, přičemž Jan Zbránek opanoval tabulku střelců se 138 vstřelenými brankami, a třetí příčka mezi kanonýry patřila Rostislavu Dobešovi, který se v dané sezóně prosadil 131 trefami.

V dalším ročníku skončili Bystřičané sedmí, přestože byl Zbránek znovu nejlepším střelcem soutěže (140 gólů), v sezóně 2013/2014 brala Bystřice čtvrté místo (nejlepší střelci Radek Doležel 4. místo 108 branek, Jan Zbránek 5. místo 106 branek) a v sezóně 2015/2016 slavili bystřičtí házenkáři bronz (nejlepší střelec Jiří Tiller na 7. místě se 112 brankami). V ročníku 2016/2017 skončil bystřický tým na čtvrté příčce, ovšem znovu ovládl tabulky střelců – nejlepším kanonýrem ročníku byl Michal Hub se 175 zásahy, jenž byl i nejproduktivnějším exekutorem sedmimetrových hodů (53 branek), a třetí mezi střelci byl Jiří Tiller se 108 góly.

Právě Jiří Tiller pak další dvě sezóny hodnocení střelců v první lize opanoval. Například v utkání proti Velké Bystřici v březnu 2018 nastřílel sám soupeři 17 branek a v sezónách 2017/2018 (133 branek) i 2018/2019 (143 branek) byl nejúspěšnějším kanonýrem v soutěži, čímž se přičinil o třetí, respektive páté místo, které v daných ročnících bystřický tým vybojoval.

Další dvě sezóny ale byly v házenkářském prostředí jednomi z nejsložitějších a vůbec nejsmutnějších. V dalších dvou ročnících se totiž první liga mužů nedohrála kvůli pandemii koronaviru a zavedeným protiepidemickým opatřením a z pohledu Bystřičanů ani její rozehrané části nepatřily k těm úspěšným, které by se měly výrazněji zapsat do klubové historie. V ročníku 2021/2022 skončili bystřičtí házenkáři v první lize devátí, ovšem o to zajímavější byl pohled do střeleckých statistik, kterým vévodil v bystřickém dresu hrající Pavel Bajer (148 branek), za ním na druhém a třetím místě bystřičtí odchovanci Radek Doležel (122) a Jiří Tiller (121 branek), nastupující ovšem v tomto ročníku za tým konkurenčního Zlína.

Dívčí tým bystřické házené

Pod vedením trenéra Ondřeje Müllera a vedoucí družstva Kateřiny Žůrkové pracoval také v posledních pěti letech dívčí tým bystřických házenkářek. Přestože snahy o zbudování dívčího nebo ženského týmu nebyly v historii bystřické házené ojedinělé, až v roce 2016 se podařilo připravit dívčí družstvo pro jeho aktivní zapojení do mistrovských soutěží.

Okolo ročníku 2005 se tak vytvořila silná generace děvčat (tahouny družstva byly například Zuzana Žůrková, Nikola Mikovová, Julie Zapletalová, Julie Hošťálková či Vendula Pálková). Hráčky reprezentovaly klub v soutěžích a turnajích po celé Moravě (4. místo mezi 16 účastníky mezinárodního turnaje ITS Cup v Kunovicích v roce 2018, 4. místo v soutěži starších žaček Zlínského kraje, Zuzana Žůrková ovládla tabulku střelců soutěže, hráčky Nedbalová, Mikovová a Žůrková začaly působí v Krajském výběru děvčat a účastní se tak společných celorepublikových turnajů) a zanechaly tím významnou úvodní stopu na dosud nepopsaném listu historie bystřických házenkářek. Po covidovém výpadku v sezóně 2020/2021 bylo nutné pro sezónu 2021/2022 a účast v soutěži 2. ligy mladších dorostenek – sever personálně oslabený kádr doplnit hráčkami věkově spadajícími do kategorie staršího dorostu. Družstvo v příští sezóně 2022/2023 již pokračovat vzhledem k nedostatku hráček nebude, exhibiční utkání u příležitosti oslav 100. výročí založení bystřické házené tak byl na nějakou dobu jejich posledním.

Nejmladší házenkáři a projekty miniházené

Klub se podařilo stabilizovat jak po ekonomické stránce, tak po stránce trenérské. Vedle prvoligového týmu mužů se další z výkladních skříní klubu stala práce s nejmenšími házenkáři. Intenzivní náborová činnost trenérského minitýmu vedeného Markem Liškou v kategorii minižáků spočívající především v aktivní spolupráci se základními školami v regionu přinášela své ovoce a barvy bystřického klubu tak hájily každoročně desítky nejmenších házenkářů a házenkářek. Například v nejsilnějších ročnících se dařilo postavit do soutěží minižactva i čtyři či pět týmů.

Miniházená

Začínající hráči, kterým se říkávalo “přípravka“ a později minižáci, se učili házenou na velkém hřišti jako hru 6+1. Postupně pak tyto děti byly zapojovány do hry v kategorii mladších žáků.

V posledním dvacetiletí do České republiky ze západní Evropy pronikala upravená forma házené pro nejmenší, tzv. miniházená a její začlenění do soutěží bylo v různých územních celcích ČR postupné. V Bystřici pod Hostýnem se do soutěží miniházené začaly zapojovat výběr dětí na jaře roku 2007. V soutěžním ročníku 2006 – 2007 tedy nejprve nejmenší bystřičtí házenkáři hráli soutěž mladších žáků a na jaře 2007 se tyto děti rozdělily a týmy nastupovaly v obou herních systémech – tedy 6+1 i 4+1.

Miniházená je totiž pro malé házenkáře ideální formou našeho sportu. Není to ani tak soutěž, ale hlavně hra. Na složení družstva stačí doslova 5 hráčů, děti si osvojí základní herní návyky díky tomu, že se častěji dostanou do kontaktu s míčem. Seznámí se obecně s pravidly házené a možná vstřelí nějakou tu branku a to i ti, kteří by v mladších žácích dělali statisty. Cílem bylo, aby miniházená vtáhla hráče do hry, a aby je hra bavila.

V průběhu času zůstával základní model 4+1 stejný, došlo pouze k úpravě jednotlivých pravidel a zdokonalily herní pomůcky, jako jsou specifické míče, hřiště, branky. Také se měnilo pojetí této hry, zkoušejí se různé varianty osobní ho bránění a v „soutěžích“ se přestává počítat skóre.

Práci s minižáky se po celé období neúnavně věnuje hlavní trenér Marek Liška, jehož obětavá a nesmírně časově i lidsky náročná práce s těmito nejmenšími házenkáři, jakož i náborová činnost, si zaslouží obrovské uznání. V počátcích kolem roku 2007 Marku Liškovi vypomáhal Radek Matyska, nyní už několik let vede týmy s Ivanem Navrátilem. V průběhu času v krátkých či delších úsecích vypomáhali trenérsky Oldřich Tomeček, Šárka Grešová či Kateřina Zbránková a občas byli k ruce také někteří rodiče, jako například František Matela, Marek Hefka či Vladimír Vinkárek.

Bystřické týmy se v soutěžích minižáků ani na turnajích rozhodně neztratily. K nejvýraznějším úspěchům patří opakovaná účast na kvalitně obsazeném turnaji Polanka Cup. Už svůj první start v roce 2016 bystřické družstvo přetavilo ve vítězství v turnaji 4 + 1 a od té doby se několikrát umístili na druhé či třetí příčce při pravidelné účasti 15 až 20 týmů v této věkové kategorii.

Házená do škol

V roce 2011 představil Český svaz házené projekt pro žáky základních škol „Házená pro všechny“.  Během několika měsíců vzniklo ve spolupráci s krajskými svazy házené přes 40 školních lig po celé České republice a do atraktivního náborového projektu se zapojil i bystřický klub a to opět především osobou a nasazením trenéra Marka Lišky.

Podhostýnská školní liga vznikla na podzim 2012 a v témže roce se uskutečnil i první turnaj pátých tříd. Na jaře 2013 se pak odehrály turnaje 3. a 4. tříd, a na podzim se přidal i turnaj druháčků. Od ročníku 2014 se turnaj páťáku rozdělil na chlapce a dívky a od tohoto ročníku tak trenérský tým připravuje každým rokem 5 samostatnch turnajů.

I počet zapojených škol stoupá. V roce vzniku nastupovaly v Podhostýnské školní lize 4 ZŠ a v současné době již 7 ZŠ. (ZŠ T. G. Masaryka Bystřice p. H., ZŠ Bratrství Čechů a Slováků Bystřice p. H., ZŠ Chvalčov, ZŠ Loukov, ZŠ Kelč, ZŠ Slavkov pod Hostýnem, ZŠ Rajnochovice) a zájem dalších stále trvá

Kdyby úsilí trenérů nezkomplikovala covidová doba, znala by Podhostýnská školní liga už 10 vítězů. Každým rokem jsou rozdány v rámci turnajů desítky ocenění, pět sad pohárů a předány putovní poháry.


Závazek prvního století jako příslib století příštího

Sto let, to už je zpravidla více než jeden lidský život. A na antuce, škváře, asfaltu i palubovce bystřických házenkářských hřišť se těch házenkářských životů a osudů potkalo na stovky. Některé se brankovištěm jen mihly, jiné se s bystřickou házenou provázaly na desítky let.

Právě tito srdcaři si zaslouží to největší podkování, protože jejich prací a nasazením se podařilo zbudovat sportovní společenství, které přetrvalo už století. Společenství postavené na sportovním přátelství, tvrdé tréninkové práci, obětavosti, ale i radosti ze společného díla a cesty za vítězstvími. Nakonec i sdílením zklamání z porážky.

Na předcházejících stranách jsme se na omezeném prostoru pokusili přiblížit přebohatou historii jednoho házenkářského klubu. Historii plnou úspěšných i méně slavných let. Nabídnout přehled těch nejvýznamnějších výsledků či osobností. Házenkářské osudy lidí a kolektivů, které se staly nedílnou součástí historie větší. Historie města, historie celé házenkářské obce. Za událostmi, které popisují předcházející strany, se skrývá práce mnoha lidí. Ať už aktivních házenkářů či prostě „jen“ sportovních nadšenců. Nemějte nám, prosím, za zlé, pokud jsme někoho nejmenovali. Nebylo to pro to, že bychom si snad jeho práce nevážili nebo jej opomenuli schválně. Vězte, že tento drobný historický almanach jsme připravovali s největší pokorou k práci všech, kteří bystřickou házenou budovali.

Bohatá historie je závazkem pro budoucí generace a na nejmladších házenkářích, kteří dnes běhají po bystřické palubovce je, aby na tento odkaz navázala co nejlepe, přestože současná přetechnizovaná a individualizovaná doba spolkové a sportovní činnosti tolik nepřeje.

My naopak přejem bystřické házené minimálně dalších STO skvělých sportovních let.

Poděkování

Hráči a činovníci TJ Bystřice pod Hostýnem oddílu házené by na tomto místě rádi vyslovili poděkování všem, kteří u příležitosti oslav pomohli shromáždit archivní materiály (fotografie, videozáznamy, plakáty, soupisky a mnoho jiného) a umožnili tak přípravu důstojné oslavy tohoto výročí.

Zejména pak děkují pánům Miroslavu Žůrkovi, Rudolfu Měchurovi, Františku Vaculíkovi, Karlu Oškerovi, Ivanu Žůrkovi a panu Vlastimilu Doleželovi, jenž s převelikou pečlivostí uveřejňoval v letech 2002 až 2009 historii klubu v periodiku Bystřické pokroky. Použity byly i materiály z kroniky klubu, kterou řadu let s velkou péčí vedl pan Lubomír Nevřala.